::: Akce klubu :::


Ahojky všem majitelům a příznivcům plemene. Jistě víte o včerejší akci v Milevsku, někdo tam byl sám a vystavoval, někdo uchovňoval a někdo se prostě jen přijel podívat na bosíky. Akce byla opravdu v krásném místě a trošíčku jí "kazilo" vlhčí počasí, které se k večeru vystupňovalo v silnější déšť, který vyšel na posledních pár bonitovaných psů.
Poděkování patří především panu rozhodčímu, který se nevlídným počasím nenechal odradit a všechny přihlášené psy podrobně posoudil. Vítěze vyhlašoval vždy s patřičnou dávkou adrenalinu, kdy diváci ani zúčastnění do poslední chvíle netušili, kterému z vybraných psů vítězství přiřadí. Výstava bosíků se protáhla do pozdních odpoledních hodin. Souběžně s ní probíhal odpolední program, v rámci kterého bylo představeno plemeno beauceron samotnou předsedkyní klubu, bylo možné zde vidět i tréning obedience a následně proběhly ukázky tréningu obran. Kousalo se na rukáv i na ringo oblek. Obrany probíhající kousek za výstavním kruhem trochu ztížily předvádění některým majitelům fen, ale vesměs se i s touto situaci vystavující vypořádali. Naše Bugi si těsně před vstupem do výstavního kruhu nadšeně zakousala a pak ve výstavním kruhu ji pan rozhodčí vytknul její příliš klidnou povahu.
Po vyhlášení vítěze SV se začali posuzovat psi přihlášení na bonitaci. Souběžně s posuzováním se ve vedlejším kruhu předvedli vítězové dnešního dne. Mezi loveckými plemeny se velký černý beauceron skutečně vyjímal! Povahové testy proběhly až v závěru dne. Mile nás překvapily projevy bonitovaných zvířat, socializace téměř bezproblémová, reakce na střelbu vesměs žádné a i projev na hůl byl pěkný. Takže nejen exteriér, ale i povahově se naši beauceroni ustálují. za to patří díky zodpovědným chovatelům a samozřejmě i majitelům, kteří věnují svým čtyřnohým kamarádům lásku a čas potřebný k jejich zdárnému psychickému vývinu. S dobře socializovaným beauceronem se pak mohou nadšenci věnovat některé z kynologických disciplín, ať sportovních nebo služeních. Kdo setrval až do konce mohl být svědkem velkého ohňostroje, který rozzářil temnou oblohu. Příjemná tečka za dnešním dnem.

Sice nepovolaná, ale přesto si dovolím akci zhodnotit:

+ majitelé beauceronů se sešli večer před výstavou a strávili příjemný večer povídáním o psech
+ příjemné prostředí a slavnostní uvítání všech na nádvoří
+ rozhodčí posuzoval pečlivě a bez přestávky
+ kvalita předváděných zvířat
+ reklama beauceron klubu díky "stejnokroji" - vestičky
+ prezentace plemene v rámci programu
+ ukázka výcviku
- vlhké počasí s následným deštěm
- nedostatečná kondice některých handlerů
- hluk motorové pily při vyřezávání dravce
- nemožnost se zúčastnit souběžného programu a rautu
- méně bohaté ocenění vítězů
... můžete doplnit, doufám, že vesměs plusy a v příštím roce opět NAVIDĚNOU !!!!

Jana Šimáková

nástup vítěz speciální výstavy milevsko 2010 O NEJLEPŠÍHO PSA



LVT PRO BEAUCERONY spojený s klubovou výstavou - KROMĚŘÍŽ

12-18.7.2009 areál Hvězda

LVT pod vedením p. Růžičky jsem absolvovala před 11lety a dodnes na něj vzpomínám, jako na prima tábor! Tehdy ještě nebyly žádné beauceroní akce a já byla půl roku majitelkou roční, hodně plaché fenky Daisy. Na tábor jsem si přivezla svou NO Hess a již zmíněnou roční Daisy. Na tábor mě vezli rodiče … no a v kempu uprostřed Chřibských lesů se jim natolik zalíbilo, že tam se mnou nakonec zůstali na celou dobu.
Historie se opakuje. Tentokráte však rodiče na tábor přijeli už s vědomím, že tu zůstanou a v případě potřeby zabaví Danyho. Velmi pěkný areál Hvězda skýtal komfortní zázemí. Jen Danýsek postrádal houpačku a pískoviště.
Tábor byl zahájen klubovou výstavou, dá-li se to tak napsat. Prostě jsem ráno před šestou vyrazila zbalená na týden společně se svou čtyřhlavou psí posádkou, nohy nepočítaje…. Brala jsem mladou Bugi, která jela na výstavu a hlavně získat základy obran, protože v Bedee byli vždy špičkoví figuranti za nimiž bylo vidět kus odvedené práce! Vsadila jsem tedy na ně a vezla zcela syrového psa. Druhou psí ženskou byla Braya, s tou jsem chtěla dodělat techniku obran a už konečně začít s realizací nějaké třísetbodové zkoušky. Malá Gipsy měla naplánovanou cestu jen tam, vezla jsem ji do péče její nové majitelce. Posádku doplňoval jeden psí chlap, dvouletý BC Eshley.
Cesta probíhala celkem fajn, jen s častějšími zastávkami než obvykle, protože malá Gipsy cestu velmi těžce snášela. Její oči ohraničené zespod bílými půlměsíčky se mi vrývaly do paměti. Toto psí miminko, které kdyby mohlo určitě by křičelo, jak moc je mu špatně. Bylo naopak moc statečné, leželo na mokré podložce, nechalo si otírat kapající sliny a při každé přestávce mě výzvou ke hře přesvědčovalo, jak statečné a úžasné srdíčko bije v tomto malém hrudníčku. Nikdy nezapomenu na toto stvoření, které mi od začátku říkalo, "mami nech si mě" a já byla hluchá…snad mi odpustí a bude se svou paničkou, kterou bude mít jen sama pro sebe, šťastná víc než doma u mě jako jedna ze smečky. Milovala jsem ji a chtěla pro ni jen to nejlepší!!!!

Klubová výstava a bonitace Kroměříž 12.7.2009
Na výstavu jsem dorazila tip top. Předala uslintané psí miminko a šla se informovat kolik času mám. Hned zkraje mě připravila Dáša, že budu vodit Arrase, a tak jsem byla v klidu, že Bugi má ještě dost času. Vyvedla jsem zbylé pesany z auta a přivázala nad kruhem k plotu. Kelpínka chvíli řvala, a když přestala, spustil Eshley. Jo, přeci nikomu nesmí ujít, že na akci přijela Šimáková. Kdo to nepoznal podle kelpiího jekotu všiml si jistě neovladatelného psího "koně" Eshlyho, kterému praskl obojek a on proběhl areálem a zastavilse až za branou soubojem s BC Arcem. Naštěstí oba okošíkovaní vyšli ze souboje bez následků.
Arras vyhrál třídu vítězů a stal se nejkrásnějším psem výstavy. Bugi nastoupila do mezitřídy se setrou Bazookou a skončila třetí, což bylo na její opelichanou kondici a snad vůbec nejslabší předvedení, skutečně úžasné umístění! Bugi mi dala vychutnat naprostou bezmoc handlera, když ho pes totálně ignoruje. Opět máme co zlepšovat…
O nejkrásnějšího psa výstavy bojovala sestřička a bráška Bugi.Arrase nakonec porazila psí kráska Aurore. Nejlepší CHS vyhrála L´Ami Noir.
Výstavu posuzoval M. Krinke a já jsem mu po dohodě Po výstavě jsem panu rozhodčímu představila Eshleyeho. Byl poprvé v této situaci, v kruhu s cizím pánem, který si zahrál suveréně na zubaře a já trnula, aby v tom Eshley neshledal nic zlého.…navíc ještě stále všude kolem lidi a psi. Eshley se však choval jak profesionál. Rozhodčí ho taky jen chválil a to se nám samozřejmě líbilo!
Příště to tedy zkusíme už naostro.




Bonitace začala po krátké pauze na oběd. Pár psisek jsem dokonce zvládla nafotit. Pak už jsem se s Petrem a Dášou věnovala posuzování povah. Hodně mi pomohlo sledování hodnocení TAN testu ve Francii a tím jsem se i řídila. Když jsem následně zjistila, že se bodově s Dášou a Petrem téměř neliším, bylo jen dobře. Vesměs se mi projevy předvedených psů a fen líbily.

Portréty psů z Kroměříže

A teď už tábor... v textu, ale tentokrát i v obraze (autorkou videí Magdalena Janíková):
Byl večer a já ubytovala své tři pesany v místních odkládačkách a dala jim večeři…bosíci na mě koukali nechápavě: "GRANULE???", jen kelpínce bylo jasné, že nic jiného nebude a naráz vyprázdnila misku. Když jsem přišla do pokoje rodičové spali, vzala jsem tedy Danyho na zahajovací schůzku, aby je nerušil a po tom ho vykoupala a přečetla mu pohádku…. ani nevím jak dopadla, spala jsem dřív než přišel konec. Vzbudila jsem se o půl dvanácté a s prosíkem žádala p. Růžičku o dovolení zaopatřit psy. Domluva totiž zněla, "ke psům do 23h", pak noční klid!
Bydlela jsem s našima na pokoji č.1, což dle rozpisu znamenalo jako první pes na obranách. Poctivě jsem si nastavovila mobil, aby mě upozornil, kdy mám jít strojit psa. První kousání s Bugi supééér a Kelpí taktéž. Měla jsem radost a těšila se na další. Opět probíhalo raději pod nastavením budíku. Mezi tím však byla pauza a tu jsme s Olinkou, ratolestmi a vždy svěží Jaruškou využili k hledání možnosti vykoupat sebe, psy i děti. voněla a úplně jakoby Našla jsem vodní zdroj, pásmi 1.stupně. Úžasná voda, říkala "napijte se prosím" …
Poslušnosti vedla od 16h Denisa. Každému poradila s čím poradit chtěl. Já se ptala jak míčkovat, vlastně obě mé fenečky míček zbožňují, jen já jsem jelito a neumím jim ho správně podat. Ach ty moje ruce!
Hurá, ještěže na obranách plní člověk roli kolíku, a když to zvládne, nic nepokazí! Vše ostatní si pohlídá kvalitní figurant sám. Skutečně jsem zjistila, jak hodně se může špatným držením pokazit. Po večeři proběhla schůzka, kde se promítaly obrany natočené v neděli. Víťa Glisník k nim měl krátký a věcný komentář, bylo to hodně zajímavé. Díky Magdě máme zdejší obrany zachyceny na videu.

       

Pondělí, stejný program jako v neděli, počasí ovšem ještě teplejší, a tak se mezi tréninky opět hledala možnost koupání. Další den byl opět podobný…. kousání, teplo, koupání. Jen ráno jsme byli na letišti na stopách, vstávalo se v půl šesté. Večer opět šli všichni vzorně spát, naše uzavřená společnost krátce pokecala a šla ostatní následovat. Ve středu byla změna. Odpoledne se všichni cvičící těšili na návštěvu, pana Vychodila, odborníka přes stopy, kterého Veronika pozvala. Dokonce i obrany kvůli nám figuranti posunuli na pozdnější hodinu. Bylo to poučné, teorie spojená s názornými ukázkami. Bugi sklidila pochvalu, stopa se jí přes rozhodčím obzvláště vydařila! Dokonce i pamlsky obalené mravencema uznala Bugi za chutnější než několik dní předkládané suché granule. Půlkilový Gothaj byl totiž jejím prvním jídlem zde pozřeným a mě to stálo pouhých 25,-Kč, byl zrovna ve slevě Po čtvrtečních obranách s Kelpí jsem začala vážně uvažovat o zkoušce. Na IPO1 jsem si netroufla, přeci jen netrénujeme, tak jsem usoudila, že IPO-V bychom mohli zkusit. Vím co Kelpínka umí, kde má slabiny, ale zahodit šanci, zakousat si na tak fajn figuranty se mi nechtělo. Od úterý jsem ji totiž bez problému vypouštěla na volno a její projev se stále zlepšoval. Stálo mě to sice pak kýbl nervů, ale šla jsem do toho! Spekulovala jsem s nácvikem stop, musela jsem vyzkoušet, jak bude Kelpí reagovat na stopu bez-pamlskovou…ztratila se, samozřejmě. Dobré povzbuzení…. Další opravná stopa byla opět s pamlskama, žel je mravenci našli moc brzy, a tak místo chuťové stopy následovala stopa plná odskoků, prskání a přejití dvou lomů. Myslela jsem, že zešílím, zachovala jsem však KLID!!! Téměř…. Zkusila jsem VEČER v areálu zalehávání předmětů, dosud neznámý úkon. Doteď totiž končím stopu jen dobrůtkama a hrou. No ponožku Kelpí docela zalehávala, kůžičku ne…tu se snažila ignorovat. Nakonec mi večer byl zapůjčen speciální předmět na trénink IPO z filce. No, tak to budeme potřebovat hodně štěstí a vsadila jsem už jen na modlení…čas na další trénink už totiž žádný nebyl. Zkouška se konala v sobotu. Nástup ve 4hodiny!
Má nervozita rostla a Kelpí si klidně začala v pátek hárat. Nebudu vám psát co cítí psovod, když zkouška je druhý den, pes má odpočívat a vy víte, kde máte mezery. Měla jsem pocit, že my to tedy máme samý mezerník!
Pátek se opravdovsky kalilo. Někdo naplánoval grilovačku, úžasná hostina. Šla jsem spát pře půlnocí a díky úžasné vůni jsem byla před půl jednou opět u stolu ovšem už ve stylovém pyžamu. Hodinu jsem prožvatlala s příjemnejma lidičkami, který mě obskakovali a nabízeli hromadu jídla. Neměla jsem vlastně pomyšlení na spánek, ale ani na jídlo. Nakonec, když jsem zbaštila porci kuřete a výborný salátek, usoudila jsem, že bych měla zakusit i chvíli spánku. Bylo něco před druhou a za dvě hoďky budíček. Usnula jsem.
Ráno jsem přemýšlela o tom, co to dělám, proč vlastně vstávám, není to pitomost??? Něco mě však hnalo ven. Byla jsem rozespalá. Povinnost mi našeptávala, že mám ještě před odjezdem vyvenčit hafany. Bohužel jsem spletla kotce a otevřela nejdřív místo Bugině Eshleymu. Vyrazil z otevřených dvířek bez košíku, bez vodítka pryč. To byl panečku budíček. Svým hysterickým řevem jsem pronásledovala nereagujícího psa. Naštěstí se po chvíli rozmyslel a běžel směrem do areálu. Vběhl dovnitř a já mohla zavřít bránu. Teď už šlo jen o to bez ujmy ho chytit. Můj výrok "kdo se ho nebojí, chyťte ho" asi probudil zbylé, co ještě spali. Nakonec pomohl Jára Labík, který bez mrknutí oka si ode mne vzal vodítko a za chvíli mi ho i se psem vracel. Dodatečně Járo dík! No aspoň jsem chvíli zapomněla na trému před zkouškou….
Vyrazila jsem, červená ostudou, svým vínovým Citroenem s Lídou a Denisou na stopy. Čekala nás naše první 200m dlouhá, jednou lomená s miniaturním IPO předmětem na konci. Kelpí vyrazila a já zaregistrovala její údiv…žádné pamlsky???? Ani tady, ani tu…asi po 3m se napíchla místo pamlsku na bodlák a jala se ho velkým obloukem obejít. Už jsem byla přesvědčená, že končíme, ale Kelpí se na stopu za bodlákem vrátila a už bezchybně pokračovala po stopě přestože se jí tráva občas zavřela nad hřbetem a já měla pocit, že nemám psa. Nakonec Kelpí jako bonus lomila dvakrát, šla totiž dál po mé stopě, protože nervozitou sežmoulaný mikropředmět opravdu najít nemohla.…sebrala jsem ho tedy já s vědomím -20b. Konečný verdikt…za bezchybné sledování stopy plný počet bodů, srážka za chybné navedení na stopu a za ověření lomu, celkem tedy nakonec 76b. To znamenalo, že jdeme dál! Po návratu proběhly poslušnosti a obrany všech ostatních a my "háravky" si počkaly až konečně začne pražit sluníčko. Začalo! Kelpí ale měla možnost dospat spánkový deficit z rána, a tak vběhla na poslušnost ve víře, že jde zabít "šupínka"! Teprve po chůzi na vodítku ji teprve došlo, že tohle obrany nebudou…chůze bez vodítka to dokazovala, rozhodčí ji pochválil. Odložení za pochodu vleže s přivoláním bylo taktéž téměř bezchybné. Aport sklidil opět velkou pochvalu. Nejméně obávaný cvik, přeskok přes 80cm překážku, jsme zvládly na nedostatečně. Dala jsem pozdě povel na přeskok zpět a Kelpí si tento cvik vyložila jinak. Po doskoku tam ihned uloupila z blízkého stojanu aport a vzorně mi ho přinesla…tento bonus rozesmál rozhodčího ovšem body nám nepřidělil, Kelpí zapomněla překonat překážku zpět. Obávané odložení ovšem k mé radosti 10b. Tak to holt bývá…
Nástup na obrany byl opět přesvědčivý. Kelpí se těšila! První cvik byl revír…plný počet bodů a pochvala. Útěk figuranta, opět bezchybný a s pochvalou. Odolnost psa za 40b z 50b …tam už se projevila únava a teplo. Figuroval J Labík.
Nevím proč, ale měla jsem pocit že omdlím. Měla jsem radost, Kelpí zvládla IPO-V na dobře! Večerní obrany udělaly nezvratnou tečku za letošním táborem. Já osobně jsem si užila. Jen ten spánkový deficit nějak ne a ne dohnat. Příště vezmu o psa míň a snad se to už povede… Díky všem organizátorům, aktérům a účatníkům za příjemný týden a Pane Bože, tobě dík za úžasné počasí, jsem opálená jak od moře!





  fotografie z akce 1     fotografie z akce 2     fotografie z akce 3  



KLUBOVÁ VÝSTAVA NOVÁ ŽIVOHOŠT

9.5.2009


Ráno, po noclehu v kempu Sever na Kokořínsku u města Mšeno, jsem vyrazila směrem na Novou Živohošť. Autí už od večera trochu vařilo a tak mi nakonec cesta trvala skoro 3hodiny. Dojela jsem nakonec přeci jen včas a stihla tedy předvést Roie ve třídě dorostu. Roi bude velmi krásný pes a od pana rozhodčího obdržel známku VN2. VN1 získal syn Ponga z Koláčkova ranče, Sašin vnuk. Jak jsem se následně dozvěděla, tak i jeho bratr získal v dnešní den to samé ocenění VN1 na výstavě v Bratislavě. V následující třídě mladých jsem předváděla brášku Bugi a to Brutuse, který byl velmi závislý na majiteli a tak mě dost ignoroval. Hodnocení pana rozhodčího znělo V3. Další V3 získal i pes ve třídě dospělých Aimant, kterého jsem též vodila. Majitel mu říkal Monty a byl velmi v kruhu ukázněný. Chvíli jsem se věnovala svému nemocnému autí a už mě volali, že mám být opět v kruhu, tentokráte s Bugi proti několika jejím sourozencům… všichni jsme obdrželi známku V, do užšího výběru byla vybrána z B l´Ámi Noir jen Bazuka a tak jsem jen přehodila vodítko a předvedla v pohybu Funny u Lhotecké linie (dceru Sarah), která se nakonec stala vítězkou třídy mladých a získala titul CAJC. Hned za ní stála Bazuka. Nakonec jsem se ocitla v kruhu s Tyrosem (vnukem Sarah), kterému byl udělen titul klubový vítěz. Celou výstavu vyhrála matka Bugi, Airin!
Byl vyhlášen Memoriál Ivanky Vajglové, který už 7rok organizují manželé Svatoňovi a jedná se o vyhlášení nejlepšího harlekýna. Bugi se v kruhu, pro radost své paničky, předváděla jako panenka, vzorně běhala a stála téměř jako socha…svým chováním zaujala pana rozhodčího, který ji vyhlásil za vítězku Memoriálu. Tohoto ocenění si velmi vážím, protože nejen, že se v kruhu sešlo mnoho krásných psů a fen, ale tentokráte byl opravdu na výstavě volen nejlepší harlekýn jen prostřednictvím této soutěže. Od letošního roku totiž běhají harlekýni i černí na výstavách pořádaných klubem společně!
Následovalo focení. Tentokrát jsem nechala svůj starý fotáček zahálet a raději pomohla s pózováním několika psů před objektivem Renaty, která přijela fotit klubovou výstavu. Vyřádila jsem se dostatečně, protože kromě jednotlivců, chtěla Renata nafotit i beaucerona v pohybu, tak běhala Anabel a Bugi, která nakonec neběhala jen po souši, ale i ve vodě. Samozřejmě, že do vody musela i panička. Fotečky se povedly, posudte sami, viz foto od Renaty Hoffmann.
Konečně jsem se šla konečně najíst! Po výborné obědovečeři, jsem dolila do autí vodu, bylo kolem 19hodiny a mě čekala cesta domů, kam jsem úspěšně dojela a zaopatřila smečku, dojela s autíčkem k "lékaři", abych ráno mohla jet vyzvednout kluky do Mšena.






SPECIÁLNÍ VÝSTAVA BC V TRMICÍCH - 9.8.2008


Do Trmic někteří přijížděli už v pátek, já vyjela raději v sobotu ráno, předpokládala jsem, že silnice budou volnější a skutečně se cestovalo příjemně, dojela jsem na místo za necelou hodinu a půl. Zajížďku způsobila až uzavírka sjezdu z dálnice, což Tomík - nová navigace - netušil, tak jsem se zkrátka projela pár kilometrů zpět k řece Bílině. Druhý pokus už byl úspěšný! Chvíli po příjezdu už čekal malou Bugi nástup do kruhu. Nestihla se ani pořádně rozkoukat a už tu byl posudek VN2, z důvodu vesele neseného ocasu nám pan rozhodčí první místo neudělil
Teprve teď jsem se mohla začít kochat pěkně připravenou výstavou uprostřed příjemného areálu ZKO Trmice, kdy celkový dojem kazí blízká teplárna. Výstava probíhala docela svižně. Nafotila jsem pár foteček a už jsem byla opět v kruhu, tentokráte s Funny, s letošním odchovem po Sarah a Quickovi. Funny sklidila velký obdiv u pana rozhodčího, který ji postavil před 7 svých soupeřek ve třídě štěňat a nakonec obdržela i titul Primus puppy. Evans, z loňského odchovu po Sarah a Garrym získal v mezitřídě titul V1, CAC a Czech harlekýn z roku 2005 po Rose a Oukerovi získal kromě titulu V1, CAC i titul Vítěz speciální výstavy. Jsme hrdí na všechny naše pesany a majitelům děkujeme za jejich vzornou péči a prezentaci!
Výstava skončila po druhé hodině, což byl úplně ideální čas. Dokonce jsem si ještě pochutnala na dukátových buchtičkách v místím občerstvení a vyrazila k domovu. Bylo celý den nádherné počasí a když se přede mnou objevila hora Milešovka, nemusela jsem dlouho váhat a vyrazila ji pokořit. Povedlo se a vrcholu jsem dosáhla okolo 18h spolu s Mayou a Bugi, která měla chuděra ještě nezahojené polštářky ze středeční procházky k jezeru. Zpátky jsem jí proto věnovala své ponožky, moc jí to slušelo, jen nebyly červené, jak by se na ovčáka z Beauce patřilo…
V Praze jsem pak v Hornbachu nakoupila lepidlo a ráno v neděli mě doma čekalo příjemné překvapení v podobě nového schodiště!
Díky všem, kdo se podíleli na tomto příjemném víkendu. Jako vždy přikládám fotečky z akce.

Bugi Maya Evans Funny Czech


Další fotky naleznete zde


LVT BK 2008 - ZBRASLAV


"Hurá, jede se na tábor", křičel Dany týden před akcí a už se těšil, jak si bude hrát spolu s Kubíčkem. Nakonec se vše ale schrulo tak, že jsme do Zbraslavi dojeli s jednodenním zpožděním. Viníkem je Zpravodaj BK 2008/2, který jsem musela dokončit a odeslat do tiskárny ještě před odjezdem!
V areálu ZKO Zbraslav nás s Danym čekal hned první vchod a za ním útulná místnost s krásnou koupelnou, na první pohled BOMBA!
Ihned jsme se zapojili do programu, Dany si šel hrát s klukama a já vyrazila vyvenčit pesany. Místní lesík byl k tomuto jako stvořený! Večer, po večeři, jsem dostala od Evičky úkol věnovat se začátečníkům. Plánovaná patnáctiminutovka se protáhla na dvě hodinky, protože dotazů bylo víc než dost. Večerní posezení nebylo k mému údivu vůbec dlouhé, aspoň jsem se vyspala.
Ráno se šlo na stopy, pak následovala poslušnost a večer probíhaly obrany, jen občas se pořadí měnilo. Pracovalo se ve dvou skupinách, začátečníci a pokročilí. Já byla někde uprostřed! Rozhodla jsem se zde připravit kelpínku Brayu na zkoušku ZPU 1, měla právě 8týdnů po porodu, její kondice nebyla ideální, ale proč to nezkusit! Kdyby to nešlo, byla tu přeci ještě Maya, další adeptka na složení zkoušky. Hlídačka, kterou jsem s Kelpí trénovala, byla zprvu spíše útokem na zloděje, ale ještě jsme měli 5dní tréninku před sebou… Týden utekl jako voda. Děti se vykoupaly v místním bazénku, pesani si zaplavali v tom druhém. Voda se zkazila, dodal se chlór. Děti se následně koupaly v kalužích po dešti a dospělí v koupelnách, dokud to jen šlo. Nakonec jsme zakončili proceduru koupání v místní přehradě s velmi jemným dnem. Vyzkoušeli jsme jídlo v areálu a v úterý tu i poseděli. Došlo pivo, Petr narazil sud. Bylo nutné vyzkoušet místní restauraci, najedli jsme se tu, zapěli jsme a někteří i oslavili své mládí! Spadla se mnou postel a druhá taky.
Maya tu začala hárat, Kelpí musela na zkoušku. Byla unavená, ale vzbudila jsem ji.. V areálu byl provoz, děti zde viděli dokonce i kamion. My zde viděli spousty řemeslníků, nejen v areálu, ale mnohdy i na pokoji. Kelpí složila zkoušku na VD. Bugi si tu hrála se svými vrstevníky a trénovala stopu, mezitím spala. Já taky občas spala, Dany taktéž.
Shrmutí: Týden plný neuvěřitelných zážitků a dobrodružství na které budeme dlouho vzpomínat.
Jo a abych nezapomněla , fotila jsem…

MAYA A BRAYA    MAYA A DANY MAYA BUGI



Další fotky naleznete zde



Klubová výstava v Jihlavě

Rozhodčí - pan Kerfrieden (F)
vedoucí akce - K. Kratochvílová



V sobotu bylo krásné počasí a tak cesta do Jihlavy rychle utekla!
Areál v Heleníně je ideální pro pořádání takových to akcí a k tomu nám vyšlo ještě počasí, takže jsem tu spolu se svou
Mayou a Daisy strávila opravdu příjemné 2dny!
V sobotu jsem nakonec měla sama pro sebe a tak byl čas i na předvedení dvou dalších psů, Tyrose a jeho otce Ponga. Tyros získal druhé místo a na třetím stál náš Evans s V3! Pongo běhal ve třídě vítězů a odnesl si titul V1, CAC.
Opravdu velkou radost mi udělala naše Maya svým dalším vítězstvím ve třídě vítězů na klubové výstavě! Její dcery šly v jejích stopách a Delisa vyhrála mezitřídu a Duffy v nejvíce obsazené třídě otevřené zístala V, stála na 5místě! Donatella nedorazila což byla škoda, protože druhý den se panu rozhodčímu líbila. Veteránka Daisy se snažila, ale v půl sedmé večer už byla ve svých 11letech unavená, že už její předvedení na výbornou nestačilo a i přes krásný posudek obdržela známku VD.
V neděli po příjemném nočním posezení a noci strávené v kempu jsme se byli podívat na bonitaci, přihlášené byli hned 3feny z vrhu D a všechny - Donatella, Delisa i Duffy uspěly!
Rozhodla jsem se proto zkusit TAN test - povahovou část bonitace - s jejich matkou Mayou, která na místo výcviku chodí pouze na procházky a následně celé dny proleží v obýváku u televize kdy se nechá drbat mým tatínkem. Francouzský Tan test se skládá ze tří částí - socializace, střelby a reakce na hůl. Maya obdržela hodnocení 8-8-8 tj. srážka 6bodů z celkovéo počtu. Samozřejmě nezahálel ani můj foťák, tak se s Vámi ráda o tu atmosféru podělím!
Všem našim psům ještě jednou gratuluji!


Fotky naleznete zde



23.3.2008 - KLUBOVÁ VÝSTAVA PODĚBRADY


Rozhodčí - Miroslav Dobák (SK)



A hurá do další …

    Na členské schůzi na Červené stráni v roce 2008 jsem se dobrovolně přihlásila k pořádání klubové výstavy se zadáváním titulu Klubový vítěz, která se měla uskutečnit na jaře příštího roku. Byla to má první výstava a tak jsem byla už od počátku patřičně nervózní. Nevěděla jsem co vše je potřeba a kdy nejlíp s přípravou začít…
Pokyny jsem si stáhla z klubového webu.
    Chtěla jsem samozřejmě, aby výstavu posuzoval zahraniční rozhodčí. V roce 2007 zde byli dvě výstavy pořádané klubem posuzovat rozhodčí z Francie, což bylo dost nákladné a proto jsem se rozhodla oslovit některého odborníka ze Slovenska. To jsem učinila hned o letní MVP v Bratislavě 2007. Překážkou byl však termín. Mým záměrem bylo uspořádat výstavu v druhý den MVP Praha, aby účastníci z větší dálky či ze zahraniční využili možnosti získat 2x CAC za jeden víkend a nedošlo mi, že většina rozhodčích bude právě na této výstavě posuzovat. Byla jsem proto moc vděčná, když mi následně posuzování přislíbil pan Miroslav Dobák, který má k beauceronům velmi blízko, sám je chová a navíc je aktivním členem Slovenského klubu BC.
Termín a rozhodčí byl tedy už domluven koncem roku 2007.
     Začátkem roku 2008 bylo již domluveno i místo konání akce a veterinární dohled. Ohlásila jsem akci poté na krajské veterinární správě. Potvrzení od ní přišlo i s podmínkami konání téměř obratem. Zahájila jsem propagaci výstavy a začala sestavovat výstavní tým.
   Došlo ovšem ke změně výstavního kalendáře, kdy byl upraven termín konání právě MVP Praha., která se z dubna přesunula na březen. Naštěstí tuto změnu přivítal i sám pan rozhodčí a tak jsem neviděla jiný zádrhel. Ten však přišel měsíc před výstavou, kdy z ČMKU odpověděli, že námi zvoleného rozhodčího ze zahraničí nemohou delegovat. Nebudu popisovat jaká bezmoc se mě zhostila. Okamžitě jsem vytáčela ČMKU. Po několika hodinách marných pokusů jsem se nakonec úspěšně dovolala a zjistila důvod. Klub měl totiž oficiálně oznámit změnu termínu a protože se tak nestalo, nebyl termín, nemohl být rozhodčí. Ulevilo se mi, šlo o to napsat jen oficiální žádost o změně termínu.
     Má představa, že když se pořádá, tato pro klub významná výstava v Poděbradech, pak by ji měli podpořit podniky zde sídlící, aby si všichni návštěvníci a účastníci uvědomili co vše naše lázeňské město Poděbrady nabízí. Nakonec se to povedlo! Většina oslovených firem souhlasila se sponzorováním této akce.Poděkování patří sponzorům, kteří podpořili moji vizi a Klubovou výstavu v Poděbradech 2008 podpořili:

Výhradním sponzorem byla firma Plaček spolu s krmením Eukanuba, sklárna Blažek, poháry Sport-Forte. Na výstavu přispěly i firma Poděbradka, pekárna Martínek, reklamou Nymburský deník a Poděbradské noviny. Z chovatelů výstavu podpořila CHS Živý sen ze Slovenska a naše CHS z Lhotecké linie. Z mimo-poděbradských sponzorů výstavu významně podpořila Tiskárna z Mostu (která již druhý rok tiskne klubový zpravodaj), Planeta zvířat a firma Fiat.

     Výstava se blížila a já se pohybovala výhradně už jen mezi úřady, sponzory a svým zaměstnáním. Nikdy by mě nenapadlo, jak taková objížďka dokáže zkomplikovat život. Bylo třeba oslovit MÚ, tam ale žádné požadavky k pořádání neměli, protože se jednalo o akci v soukromém areálu. Obdobně to bylo na městské policii, kde jsem strávila víc jak hodinu času spíše jen povídáním o psech. Stačilo už jen dojít na dopravní policii kvůli značení.
     Téměř na poslední chvíli jsem oslovovala manžele Svatoňovi, kteří zaštiťují soutěž o nejlepšího harlekýna, tzv. memoriál Ivanky Vajglové. Byli na mě i přes to velmi milí a vstřícní a o to víc jsem se styděla, že jsem je neoslovila dřív. Dodatečně se ještě jednou omlouvám.
     Začaly chodit přihlášky, denně 1-2, což mě vyvádělo z relativního klidu, že se výstava uskuteční v takovém počtu, který jsem prezentovala sponzorům. Nejvíce jich nakonec přišlo těsně kolem uzávěrky.
     Zbývalo sestavit výstavní katalog, objednat poháry, navrhnout diplomy a požádat o aktuální seznam členů v klubu, protože titul "klubový vítěz" má daná pravidla pro udělování.
     No a pak začaly jobovky. První byla, když mi odřekla zapisovatelka dojednaná více jak měsíc před výstavou a sežeňte někoho nahonem. Pak nám praskla doma voda, takže manžel, který byl mou pomocnou rukou se musel věnovat této prioritě. Já denně seděla v autě a svážela dary od sponzorů a že jich nebylo málo, zaplavily celý náš obývák.
V pátek před výstavou byl ohrožen i areál, kde se výstava měla konat, z důvodu pořádání pětiboje místním JO. Nakonec jsem halu uhájila, právě z důvodu včasné domluvy. Bylo to však na úkor prostoru a vybavení, kdy měla být hala nejen plně osvětlena, ale i ozvučena. Nad informací, že pan rozhodčí přijede vlakem, a že konec výstavy je třeba uzpůsobit odjezdu posledního vlaku, jsem se už ani nepozastavila, jen se modlila, aby vlak nevykolejil. Naštěstí pan rozhodčí necestoval sám a za to jsem vděčná. Díky Andreji.
     Den před výstavou jsem jela ještě na MVP do Prahy vyzvedávat poslední ceny a nakupovat potraviny do kantýny, protože místní restaurace byla domluvená až od 10.30h.
     Vrátila jsem se večer, kdy za mnou přijely mé pomocnice Šárka B.a Monika F., které se skutečně celý večer nezastavily a balíčkovaly tašky a ceny. Výraznou oporou mi byla i Katka K., která též přijela den dopředu. Když pak k nám dorazil i Radek K. se svou dcerou Kačkou, rozhostila se u nás na malou chvíli pohoda a tak jsme vyrazili za panem rozhodčím domluvit poslední věci. Na Slovensku se posuzují obě barevné varianty u beaucerona dohromady a proto jsem ho musela seznámit s našimi pravidly udělování jednotlivých titulů, která jsou tudíž rozdílná.
     Nemohu snad ani popisovat, jak vypadal po mém návratu domů náš obývák. Možná si jen představte skladiště plné krabic a balíčků, kdy v jednom z volnějších rohů začíná rodit fena. Na spánek tedy opět nebylo čas. Připravila jsem poslední věci na počítači, dokumenty k výstavě, rozdala pokyny co naložit do kterého auta a po půl sedmé vyrazila z domova. Označila cestou základní trasu příjezdu a dorazila do areálu, kde jsem z hrůzou zjistila, že není ani potřebný počet stolů.
     I přes vytíženost s pořádáním jezdecké akce velmi děkuji Robertu Kopeckému, že nám povrh jezdecké haly tak pěkně připravil. Následně dík ochotným dobrovolníkům jakým byl Petr Dvořák., Láďa Patasi., Michal a Hana Tůmovi a Václav Vokálek bylo vše pro zahájení výstavy připraveno. Omlouvám se, jestli jsem někoho z pomocníků vynechala, není to záměr a ráda doplním.
     Prodejní stánek s krmivem zajistil Vilém Zuvač.
     Přejímku zajišťovala Danuška Patasiová, o občerstvení účastníků se starala Janička Nováčková má dlouholetá kamarádka se svým přítelem, zodpovědně se role zapisovatele ujal v první polovině výstavy Martin Kuthan a následně Šárka Bažilová. O to, aby vše klapalo jak má, se starala vedoucí kruhu Kateřina Kratochvílová, zápis výsledků prováděla Hana Tůmová, obsazení soutěží zajistila Dagmar Černá a ceny Vám předávala Monika Fryčová. Svod dorostu probíhal pod vedením PCH Marcelky Součkové.
     Na výstavě Vás osobně přivítal pan předseda Zdeněk Spolek, který tak zde s námi oslavil své přicházející padesátiny.
Na ukázku byl předveden jeden z přítomných psů. Ukázka byla slovně popisovaná, tak aby všichni, především začínající vystavovatelé, viděli co je v kruhu čeká a nemine.
Po celou dobu posuzoval rozhodčí Miroslav Dobák, kterému patří opravdu velký dík za to, že se své funkce rozhodčího zhostil opravdu zodpovědně. I přes to, že byl v časovém omezení, tak se psům náležitě věnoval a nebylo jich málo z přihlášených 80 dojelo 76 a to se 3 lidé osobně omlouvali.
     Pro nás měl pan rozhodčí trochu odlišný způsob posuzování. Lišil se v tom, že nastoupenou třídu nejdříve seřadil a k posouzení jednotlivců docházelo už v určeném pořadí a to vždy od posledního až k vítězi, zatímco na našich výstavách dochází nejprve k individuálnímu popisu dle čísel a teprve následně k vyhlášení pořadí.
     Sama jsem měla úraz kolene a proto nemohla mě svěřené psy předvádět, o to víc jsem sledovala způsoby předvádění ostatních. Byla jsem zvědavá na výsledky hned v několika třídách, ale snad nejvíce na výsledek ve třídě otevřené u psů ČP a bylo vidět, že to ani pro pana rozhodčího nebylo vůbec jednoduché.
     I s mou fenou Mayou ve třídě vítězů nastupovala Evička I., která ji zodpovědně předváděla až do chvíle, kdy si pan rozhodčí už vybíral pouze ze dvou fen vítězku. (tentokráte se v této třídě sešly hned 4feny a z toho 3byly dcery naší Sarah). Toto jsem si skutečně jako přítomná majitelka feny přeci nemohla nechat ujít, což snad každý, kdo vystavuje, pochopí… Nakonec jsme kromě vítězství ve třídě vítězů obhájily i titul Klubový vítěz z roku 2005. Já si to však uvědomila až druhý den doma při přepisování výsledků. Takže ještě jednou pro dětičky z vrhu "D" z Lhotecké linie, Vaše mamina je dvojnásobný klubový vítěz! Maya se pak v kruhu předvedla hned několikrát a to s naším synem Danýskem v soutěži Dítě a pes, kde prokázala svou trpělivou povahu. Následně i v soutěži nejlepší handler, kdy byla v rukou Radka Koláčka, ale tomu naopak zadarmo neudělala ani krok.
Ve třídě veteránů se ukázala naše Daisy z Opatovických rovin, které v letošním roce oslaví 11let.
     Závěrečné soutěže byly zahájené vyhlášením vítěze Memoriálu Ivanky Vajglové, kdy pan rozhodčí ze všech nastoupených harlekýnů vybral, jak sám prezentoval, nejsympatičtější dvojici. V dalších soutěžích se bylo opravdu na co dívat. Přestože nevyhrála, upoutala jistě všechny velká skupina zvířat z CHS z Dorky, kterou jsem bohužel nemohla ani nafotit, jak velký zabrala prostor.
     Následoval závěr výstavy. Startovní čísla byla totiž slosovatelná a celkový vítěz výstavy byl vylosován samotným panem rozhodčím. Tímto, ale pro pana rozhodčího práce ještě neskončila, měl doposoudit svody dorostu, kteří se nezúčastnily výstavy. Vše vyšlo jak mělo, pan rozhodčí díky bezpečnému a rychlému odvozu K. Kratochvílovou k vlaku, zdárně dojel domů.
     Majitelé se se svými svěřenci rozjížděli do svých domovů a nás čekal úklid. Musím poděkovat dobré duši, která odklidila psí pozůstatky z celého areálu, moc to pomohlo.
Když jsem zhasínala halu, uvědomila jsem si, že dnešní sváteční den se schyluje ke konci. Na srdci jsem měla jediné, aby si všichni z přítomných odvezli domů, kromě pozorností a cen, především příjemné zážitky. Myslím, že se mi skutečně splnilo to co jsem si předsevzala a ještě jednou děkuji všem, kteří se k výstavě vyjádřili. Udělalo to mě a mému týmu ohromnou radost! Moc děkuji.
     Úplně největší díky však patří mému muži, za jeho starostlivou péči a pomoc. On to byl, který mi ve všem vyhověl a kromě pomoci při organizačním zajištěním výstavy, jezdil domů asistovat k porodu a ještě stihnul výstavu i zčásti natočit.
     Momentálně nevím, jestli bych se pustila do pořádání další výstavy, se svou beraní povahou asi jo, už jsem nasbírala přeci jen nějaké zkušenosti, ale prozatím to mám od rodiny stejně zakázané …

A příjemná tečka na závěr:
Doma mě čekala
Sašenčina miminka , tento Velikonoční a výstavní den si zvolila jako den porodu a přivedla na svět 12 krásných "Sašátek", 5holek a 7kluků.
Byla jsem však tak unavená, že první den bych dala ruku do ohně za to, že je 8kluků, ale pravdu měl manžel, bylo jich 7! Doufám, že všichni najdou laskavé páníčky.

Pozn: Při přepisování posudků jsem zjistila, že né každý z vystavovatelů si vyzvedl posudek a diplom, popř. kartičku čekatele na šampiona. Vše je u mne a zašlu je na požádání nebo předám na klubové akci v Jihlavě.

Jana Šimáková


FOTOGRAFIE Z VÝSTAVY :
Na 1.fotografii je Maya s handlerkou Evičkou Ilkovou, která dovedla Mayu do finále.
Na 2.-4 Maya se mnou coby klubová vítězka při přebírání cen
Na 5.a 6. fotografii je Dany s Mayou, který se předvedl jako handler v soutěži Dítě a pes
7. fotografie patří naší Daisy, nejlepší veteránce a na 8. fotografii jsou obě naše feny s holkama Richterovic
Na dalších fotografiích jsou již naše odchovy a další generace. Czech, Donatella a Duffy, Cid a bude dodán Evans a Elvis všichni z Lhotecké linie. Ostatní fotky harlekýnů jsou již potomci Czecha. Ostatně při kliknutí na fotku se zobrazí její popis.

MAYA A HANDLER MAYA O KLUB.VÍTĚZE MAYA KLUB.VÍTĚZ MAYA KLUB.VÍTĚZ DÍTĚ A PES DÍTĚ A PES DAISY DAISY A MAYA CZECH CZECH VRH - D CZECHÁTKO VÍTĚZ MEMORIÁLU CID


Výsledky Klubové výstavy


Další fotky naleznete zde


21.10.2007 IVANKA PRI DUNAJI


Na poslední chvíli jsem jako nejvhodnější dopravní prostředek zvolila vlak, že šlo o volbu ideální se mi nakonec i potvrdilo. Děs se choval téměř od počátku jako profík, stačilo mu jen zprvu vysvětlit, co od něj očekávám a potom už nebyl žádný problém. Absolvoval poprvé jízdu vlakem, nastupoval a vystupoval jako střela do jakéhokoliv dopravního prostředku, nevyvedla ho z rovnováhy vůbec žádná situace, nechal si líbit i hlazení a laskání od cizích lidí, a bylo zřejmé, že si to i užívá.
Na nádraží v Bratislavě, jsem se s ním podělil o svůj ovocný chléb, protože po dni hladovky kvůli cestování docela zchudl. Na nádraží za mnou přišla Soňa s naší kelpií AG. Během chvilky nám dokázala, že se má skvěle, že svou paničku miluje a co už všechno umí, což potvrzují i přiložené fotky. Obě holky se moc snaží a Ag umí krásně chodit u nohy, podávat pac, štěkat na povel, prosit a proskakovat skrz sepnuté ruce.
Na cvičák do Ivanky mě odvezl Miro Dobák. Na akci jsem se potkala s Grétkou, fenou BC barvy harlekýn a s čeropálenými fenkami Cecilkou a jednou z dcer po Artušovi a Afinity, která vlastně vznikla na naší zahradě! Příjemně jsem si popovídala se všemi majiteli a doufám, že se uvidíme na výstavě v Poděbradech!
Oficiální program čili BONITACE začala přesně v 16hodin. Paní rozhodčí Gabriela Ridarčíková zde posuzovala exteriér. Povahy posuzoval MVDr. Juraj Frey.



QUICK Z KOLÁČKOVA RANČE          chovný, k chovu doporučen
BELFANA Z KOTRČOVA MLÝNA       chovná



Na akci proběhlo i vyhodnocení nejlepší feny a psa roku, kdy Belfana z Kotrčova mlýna obdržela právě titul nejlepší fena Slovenského klubu BC! Cenu předal Miro Dobák.

Na zpáteční cestě do Bratislavy jsme se stavili v obchodě pro zvířata v Senci a nakoupili krmení, je tam nádherný obchod, doporučuji!
A zase nás čekalo čekání na nádraží v Bratislavě, kde jsem povečeřela a pak vyrazila spolu s Děsem na návštěvu do Lednice. Výborné domácí víno nám umožnilo povídat až do ranních hodin.
V půl deváté mi odjížděl autobus do Břeclavi, kde jsem nastoupila do EC a v pohodlí jsem se úspěšně vrátila zpět domů. U vlaku už čekal Pája a Dany, po přivítání a dobrém obědě jsem se konečně ocitla zpět doma!


AG Z LHOTECKÉ LINIE            QUICK Z KOLÁČKOVA RANČE


Další fotky naleznete zde.



30.9.2007 - KLUBOVÁ VÝSTAVA RYCHETY

…a zase pár neoficiálních slov o výstavě

Cestou do Rychet jsem se trošku zamotala a místo na Říčany jsem jela na Mukařov, naštěstí byl začátek posunut a tak jsem o nic nepřišla. Měla jsem trochu trému, Serge měl v Rychetách svou výstavní premiéru a protože nejsem jeho majitelkou, měla jsem o to větší pocit zodpovědnosti. Probdělá noc před výstavou mě poznamenala a tak jsem opravdu "perlila". Když nás zavolali do kruhu, začala jsem teprve shánět výstavní vodítko a nezbytné pamlsky. Chování Sergeho mě však velmi rychle uklidnilo. Byl tak pohodový, výstavní atmosféra ho vůbec nevyvedla z míry, ze začátku trošku štěkal na jinak vypadající pesany, ale v kruhu byl jak profesionál. Pan rozhodčí si dal záležet a dopodrobna Serge prostudoval popsal. Výsledná známka VN1. Však byl taky přítomný páneček patřičně pyšný!
Na této výstavě bylo trochu jinak zvolené pořadí než jsme zvyklí, protože nejdřív jdou psi samci a teprve feny. Zde se posuzovaly třídy psů a fen hned za sebou, což bylo fajn, neboť se dalo krásně posoudit rozdíly mezi stejně starými psy a fenami. Dobrý nápad, tedy, když se člověk patřičně zorientoval! Mne ta orientace moc nešla a tak jsem se hned dvakrát hrnula do kruhu zbytečně. Nakonec se zadařilo, Maya se předvedla a z třídy vítězů obdržela titul V1, CAC.
V závěrečných soutěžích získal Serge titul primus puppy. Maya do závěrečných soutěží nastopila, ale pan rozhodčí upřednostnil štíhlé mladé feny před naší korpulentní matkou, které vytkl volnější spodní partii.
Výstavu jsme si užili, sjelo se tu moc a moc známých lidiček a tak jsem tu byli jak jedna velká rodina. Z našich odchovů zde byla Delisa, Duffy, Evans, Elvis, Elita a další vzdálenější příbuzní.Počasí nám přálo, bylo teplo a slunečno. Jen baterie ve foťáku už zřejmě dosloužila, protože vyfotila pár fotek a začala blikat. Zvládla jsem vyfotit akorát pár vítězů, pár fotek z atmosféry zde a BOB. Víc nic. Bohužel.
Bylo tu tak fajn, že mi ani nedošlo, že musím z výstavy odejet včas, abych stihla večerní směnu.
Příští klubová výstava je u nás v Poděbradech, tak se na všechny těším a srdečně je zvu!!!

ELI, SERGE,MAYA A JA SERGE A MAYA - PRIMUS PUPPY A CAC Z TŘÍDY VÍTĚZŮ


POSUDKY NAŠICH SVĚŘENCŮ
KLUBOVÁ VÝSTAVA RYCHETY 30.9.2007

ROZHODČÍ Milan Krinke


CELTE DE LUSAN
Tř. puppy: 4 měsíční pes, silné kostry, ušlechtilá, přitom výrazná hlava, výborný pigment oka, středně dlouhý krk, na své stáří velmi dobře formovaná vrchní linie těla, dobře utvářené oba páry končetin, zatím s měkčím nadprstím, správně pohyblivý, výborná kvalita srsti, výborná povaha
VN1, PRIMUS PUPPY

MAYA Z KOLÁČKOVA RANČE
Tř.vítězů: 4letá fena, správné síly kostry, příkladného tělesného rámce, ušlechtilá správně modelovaná hlava s výraznými nadočnicovými oblouky, středně dlouhý krk bez klenutí, jinak téměř bezvýhradně anatomicky stavěná, méně výrazná spodní křivka, výborná v pohybu, velmi dobrý pigment
V1, CAC

Další fotky a výsledky naleznete zde.


7.-9.9. VÍKEND NA VÝCVIKOVÉM TÁBOŘE V ZÁTAVÍ


V pátek odpoledne jsem spolu s Pajou a 4členou smečkou vyrazili směr Písek. Bea zůstala doma, plnila hlídací povinnosti. Zbytek smečky měl slíbený výlet a tak jsme se museli naskládat do auta všichni, no všichni né, Danýsek zůstal tentokráte u babičky. Cesta byla pohodová, kupodivu jsme se v Praze na Jižní spojce zdrželi jen půl hodiny. V Písku jsme dokoupili něco málo k snědku a s malou nápovědou našli cestu přes hráz až na místo. Všude byly kaluže vody a tak mé sandálky se nakonec jevily jako obuv vhodná, protože co nateklo dovnitř, úspěšně vyteklo ven…a ponožek, těch jsem měla zásobu. Počasí se však umoudřilo a v sobotu bylo báječně zkouškové, takže pesani nepadali vedrem. No a v neděli, v den odjezdu, už svítilo sluníčko....
V pátek nás přivítaly usměvavé tváře všech přítomných účastníků a výborná večeře. Následovala procházka se psy, která po tmě v neznámém terénu a bez baterky, byla opravdu vložkou dobrodružnou. V 22h museli být pesani zaopatřeni a měli řízený klid, pro žádné rozmazlování v postýlkách tu nebyl prostor a můžu odpřísáhnout, že se všichni pesani toto ubytování přijali bez větších protestů. Následoval večer s živou hudbou což bylo velmi příjemné a tak jsme setrvali až do 3 hodiny ranní.
Sobotní ráno bylo deštivé, ale než přijela paní rozhodčí ing. J. Hořejší, tak už bylo jen mírně pod mrakem, což vyhovovalo pesanům i psovodům, však taky z 9 nastoupených jich 9 zkoušku složilo, třebaže podmínky nebyly vždycky úplně příznivé. U nedalekého rybníka totiž probíhal zrovna lov kachen a tak někteří z pesanů absolvovali poslušnost hned s několika výstřely, při cestě na stopy Petr píchnul auto, Markétě vytekla voda (z chladiče) a Hanča nakonec šlapala hned dvě speciální stopy. Vše bylo zdokumentováno, zapsáno a mohlo se slavit. Samozřejmě jsme mezitím neopominuli spořádat výborné jídlo, které tu je vždy opravdu fantastické, absolvovali jsme ještě poslední tréning obran a instruktáž p. Svobody s ukázkou výcviku mladého psa (poslušnost a obrany). Večer jsme se opět bavili dobře a dlouho. Tentokráte na kytaru hrál Radek Šlemar. A už mu to jde opravdu výborně. Někteří z nás samou radostí dokonce světélkovali.
Ráno v neděli jsme se vzbudili poměrně brzy, protože si člověk přeci nemůže nechat ujít poslední snídani, která byla jako vždy úžasná, všeho dostatek, na co člověk jen mohl pomyslet tu bylo! Po ní jsme se postupně rozjížděli do svých domovů. My jsme si to s Pájou samozřejmě vychutnali do samotného konce a po nádherné procházce po okolí, které tu je úžasné, nás též čekala cesta zpět (kupodivu byla kratší než cesta tam). Akce měla super pracovní, ale i společenskou a přátelskou atmosféru a to se mi moc líbilo. Výcvikář Pavel Svoboda nám trpělivě předával své zkušenosti, ale jako správný pedagog, nám nic neodpustil a bylo to vidět. Jeho rukopisu si všimla i paní rozhodčí při zkouškách! Proto doufám, že se do tohoto krásného a příjemného prostředí budou majitelé beauceronů rádi vracet pro cenné zkušenosti i rady! Za nás všechny, z Lhotecké linie, tímto děkuji všem, kteří tento tábor zajistili a všem, kteří se o nás v Zátaví po celou dobu tak vzorně starali - DĚKUJEME.

CEL OBRANA CEL OBRANA KELPI OBRANA KELPI OBRANA KELPI OBRANA KELPI OBRANA KELPI OBRANA KELPI OBRANA KELPI OBRANA SAŠA OBRANA


Další fotky naleznete zde.



KLUBOVÁ VÝSTAVA KELPIÍ 22.7.2007


Klubová výstava Kelpií se letošní rok konala při národní výstavě v Mladé Boleslavi. Posuzoval samotný předseda klubu pan Milan Krinke. Letos se zde utkalo jen 5 kelpií. Já byla nadmíru spokojená, protože ve třídě dorostu nastoupily bráškové Agart a Apollo, Oba výborného exteriéru a povahy a také ve výborné kondici. Z obou vyzařovala spokojenost (viz foto). Pan rozhodčí upřednostnil Apolla, který se překrásně přes svůj věk prezentoval se svou mladou majitelkou před energií nabitým, veselým černým bráškou Agartem, oba obdrželi známku VN-velmi nadějný. Výsledky i s posudky jsou na adrese:
Jejich mamina nastupovala do třídy otevřené proti polosestře Cynthii Xapatán a tuto třídu vyhrála, obdržela titul V1, CAC, byla tedy fenou, která se dnešní den měla utkat s Jumperem o titul nejvyšší. Na to jsme si bohužel ,já a marcela, majitelka Jumpera musely počkat celý den až do samého závěru klubové výstavy, kde se utkalo asi 70 velškorgů. Ale stálo to za to, Braya i přes svou poporodní dosud nesportovní kondici obdržela titul KLUBOVÁ VÍTĚZKA 2007 a její "manžel" Jumper, získal navíc titul BOB. Takže tento den byl opět úspěšný pro Lhoteckou Linii, rodinka (vrh a) vypadala úžasně a to mě utvrdilo v přesvědčení, toto spojení zopakovat.




PRODLOUŽENÝ VÍKEND V KADOVĚ 11.-15.7.2007


Ve středu se nás, pár nadšenců, tedy přesněji řečeno nadšenkyň, sjelo v Kadově u Blatné. Dáša byla na místě první spolu s Jaruškou a kluky Filípkem i Kubou, doprovázeny Artušem, Airin a Ašou. Jana s dětmi Jirkou, Jindřiškou, Pavlíkem a jejich fenou Freny (Francis) dojely také přede mnou. Já se cestou kochala a přijela dnes poslední. Počet dětí jsem vyrovnala počtěm psů, vzala jsem s sebou totiž tři: Sašu, Celine a Kelpí.
V Kadově na nás čekalo úplně přepychové zázemí v podobě dvou kluboven, kdy v jedné byl krb, a chatiček, které vypadaly spíše jako apartmány, takže zde bylo dostatek místa (i postelí) pro nás, naše děti i naše pesany.
Ve středu večer po tréningu obran a po uložení našich robat, jsme si tu udělaly doslova dámskou jízdu. Už ani nevím v kolik byla zakončena....i když byla tu s námi Dáša zvaná "jitřenka", tak předpokládám až za kuropění …
Hned ráno, ve 12h, jsme všichni vyrazili v plném složení na stopy na nedalekou louku. Počasí ráno bylo trochu plačtivé, ale na stopy se nám vyčasilo. Děti šly s "babičkou" do lesa a my mamky poctivě trénovaly. Po dobrém obědě a krátkém tréningu poslušnosti a obíhání maket, přijel pán z lesa Honza majitel Tyrose (po Pongovi) a Štěpánka s malým synem velkého Artuše jménem Aron. Tak zase bylo o čem povídat. Petr a Adámek spolu s Amigem vystřídali Honzu, který nemohl s námi zůstat z důvodu pracovních povinností. Nakonec k večeru dorazila se svou smečkou dvou bosíků Birgity a Arese i Evička, která nám přivezla i něco k papů.
K večeři jsme si opekli zdravé a méně zdravé buřtíky, zajedli zeleninou a celozrnným chlebem. Vše nám nakonec vytrávilo při následujícím tréningu obran. Noční program končil jako předešlý den.... Spát už tedy nemělo smysl a tak jsme se, s právě probuzenými dětmi, vyrazili podívat se do vsi na místní přírodní úkaz zvaný Viklan. Je to kámen, který stojí obdobně jako pověstné vajíčko na špičce, s jediným rozdílem, Viklan se nám opravdu nepovedl vyviklat, ani se nehnul a to jsme se opravdu snažili ze všech sil. Na cestě zpět jsme si ještě stihli popovídat s místní paní starostkou o pošlušnosti bosíků. Paní starostka byla velmi hodná a následně nám také dovolila trénovat na místním fotbalovém hřišti, což jsme využili hned večer při tréningu obran. Nyní nás, ale čekala teprve snídaně, po které jsme s dětmi vyrazili do lesa nasbírat něco k obědu. Našli jsme však jen maliny, kterým Danýsek říkal mandarinky. Museli jsme tedy vařit z našich zásob. Odpoledne sem přijely další návštěvy. Některé zde dokonce zůstaly jako třeba Roman Hlavín s dcerou a fenkou Debris, Vašek se svými ovčáky, Alena Zábranská s fenou z CHS Blackorge a manželé Horských s Brenou. Večer, tentokrát vyjímečně už před večeří, přijel náš figurant, "král z Angeliky", Vlasta a tentokrát jsme ho "málem" utahali, ale opravdu jen málem, protože je nezničitelný stejně jako my všichni, kteří jsme opět strávili příjemnou noc povídáním u krbu.
Ranní stopy jsme absolvovali všichni až na Evičku, kterou nevzbudil ani 7hlavý dětský budíček. Po stopách a krátké koupeli našich hafanů nás čekal výborný obídek od "babičky" Jarušky. Mě čekal odjezd a tak jsem se už nestihla potkat s Romanem a jeho Arconem, tatínkem našeho vrhu "D". Z tohoto důvodu nemohu zbylý pobyt komentovat, proto shrnu předchozí dny a noci .....BYLO TO SUPER!!

Díky všem za jejich skvělou náladu, nadšení a schopnost vytvořit prima partu.
Poděkování náleží samozřejmě také místní paní starostce za vstřícnost, babi Jarušce za výbornou kuchyni, Vlastovi za perfektní práci figuranta, Petrovi za rozdělání a udržování ohně...no a především Dáše za zorganizování této akce.

Jája





Další fotky naleznete zde.



VÍKEND S BOSÍKY A JEDNOU KELPIÍ II. , 1.-3.6.2007 - kemp ČERVENÁ STRÁŇ u Mšec


Víkend pro všechny beauceronkáře začal už v pátek. Původní plán vyjet z domova ve dvě odpoledne nevyšel, protože jsem se zdržela reklamací klece a u vyzvedávání pohárů pro klubové šampiony. Zdržení bylo několikahodinové a tak jsem na místo se svou smečkou dorazila pozdě večer a tudíž prošvihla odpolední trénink obran, které odfiguroval Tomáš Chlíbec. Já jsem přijela akorát na večeři a večerní dýchánek, který tradičně končil až se svítáním a zpěvěm ptáků!
V sobotu jsem se těšila, že si poležím a vylezu až na oběd. Chyba. Vzala jsem si totiž mladého kelpíňáka Apolla, který je zvyklý vstávat v 6h. To, že řádil do 3h ráno,kdy začal pást přítomnou smečku beauceronů, posunulo jeho vstávací čas pouze o hodinu a tak jsem naklusala s ním, Celine a Sarah do místního lesíka. Procházka ranním lesem, třebaže zprvu bylo hodně stoupání, bylo příjemnou relaxací! Následovala snídaně a po ní…v 10hodin začaly ukázky mondioringu, kdy jsme měli možnost shlédnout trénink dvou belgických ovčáků a dokonce i beaucerona, přestože u nás v Čechách není tento sport ještě rozšířen. Nejvíc se nám líbily obrany, kdy pes nepovolil zákus ani když mu nad hlavou praskaly balonky. Domnívám se, že je toto vhodný sport právě pro beaucerona, protože je to sport především pro samostatně myslícího psa. Po skončení ukázek a zodpovězení dotazů jsme si mohli všichni vyzkoušet chůzi v připraveném prostoru plných hraček a jiných lákadel. Přivolání v tomto prostoru zvládl k mé radosti i malý Apollo, který moc obdivoval zelenou berušku. Celine také poslouchala úžasně, jakoby chodila doma, ani jezdící autíčko a skákavé balonky, pobíhající opice aj. jí nezvedly z odložení. Místo klidu po obědě jsme si dali hromadnou procházku po Červeném vrchu a pesanům se to moc zamlouvalo!
Čekala nás členská schůze, začala ve 14h a její průběh byl nad očekávání poměrně rychlý i přestože součástí schůze byla volba předsednictva a komisí!

VÝSLEDKY VOLEB:

PŘEDSEDA - Zdeněk Spolek

MÍSTOPŘEDSEDA - Kateřina Kratochvílová

JEDNATEL - Dagmar Černá

POKLADNÍK - Dana Patasiová

PORADCE CHOVU - Marcela Součková Ing.
        CHOVATELSKÁ KOMISE - Eva Gláslová ml., Helena Dvořáková,Laila Ooms,Leoš Jančík Ing.,Hana Tůmová

REDAKTOR ZPRAVODAJE - Jana Šimáková
        REDAKČNÍ RADA - Eva Ilková Mgr.,Adéla Richterová

VÝCVIKÁŘ - Michal Tůma
        VÝCVIKOVÁ KOMISE - Jana Šimáková,Ludmila Kazdová,Dagmar Černá

REVIZNÍ KOMISE - Předseda Karel Otradovec
        ČLENOVÉ - Václav Kazda a Marek Kříček

Na závěr schůze byli vyhlášeni noví kluboví šampioni: Tatínek našeho D vrhu z Lhotecké linie ARCÓN Z HUSOVY TVRZE se stal klubovým šampionem krásy i práce. Dalším šampionem krásy se stal syn naší SARAH PONGO Z KOLÁČKOVA RANČE a šampionem práce FELLO Z KOLÁČKOVA RANČE.
Večerní obrany nám perfektně,jako vždy, odfiguroval Tomáš Chlíbec , kterému patří velký dík, nebo´t patří mezi výborné námi oblíbené figuranty!
Sobotní večer jsme opět ukončili s nedělním svítáním. Ráno nás probudilo bubnování deště, no divila jsem se, že bylo v sobotu krásně, i přestože u nás trvale pršelo. Pesani musí ven a tak jsme je poctivě venčili pod stromy přilehlého lesa. Ti odvážnější a otužilejší si procvičili na hřišti poslušnost, déš´t, nedéš´t! Snídaně nám chutnala a po ní následovalo, tentokráte pod střechou, povídání o výstavách, kde jsme se vám snažily s Dášou přiblížit přítomným svět výstav.
Na závěr si zájemci procvičili poslušnost pod vedení Radka Šlemara.
Víkend se mi moc líbil, byla tu prima parta a tak jsem plná dojmů a příjemných pocitů odjížděla z Červené stráně jako poslední!
Jsme opět všichni obohaceni dalšími zážitky, někdo i bacily, které rozdávala Dáša zcela zdarma!

Hitem tohoto víkendu byla píseň KAMNA - autorkou Eva Huhu





Další fotky naleznete zde.

Pokračování zde.

12.-13.5.2007 VÍKEND VE ZNAMENÍ BEAUCERONŮ A JEDNÉ KELPIE… (akce BK)


   Na víkend jsme se těšily už dlouho dopředu, naplánovaly jsme si dokonce ve středu výlet do kempu, kde měla akce probíhat spolu s dětmi. I přes občasné přeháňky jsme měly s Dášou dobrý pocit, že akce bude v super místě s prima personálem a zázemím pro lidi i pejsky. Na akci jsem měla přijet už v pátek, ale vyskytly se zdravotní problémy a tak místo výletu jsem lítala po doktorech. Odpoledne se ale vše obrátilo k pozitivnímu a tak jsem se ráno vydala na cestu, sama se svými třemi beauceroními holkami a protože jsem nevezla Daného, přibrala jsem k nim ještě kelpínku Adoné. Víkendové zážitky byly vesměs příjemné, poučné, ale také náročné. Klobouk dolů před oběma rozhodčíma z Francie, kteří si od nás jistě odvážejí také ty své zážitky, budem doufat, že kladné! V sobotu bylo krásné slunečné ráno a tak jsme se těšily jak budeme přihlížet z blízka, jak paní Armatol se svými velkými zkušenostmi bude hodnotit povahy českých beauceronů. Hodnocení nakonec ale proběhlo za vydatného větru a deště, který přešel na chvíli i v bouřku. My jsme nakonec stály a držely stan, který stejně nevydržel a rozlámal se pod nápory silného větru. Snad se aspoň aparaturu podařilo zachránit bez poškození! Z prověrky povah nás byla většina rozčarovaná, protože neprobíhala tak, jak jsme měli v překladu od účastníků francouzské Elevage a tak v rámci školení nových hodnotitelů povah proběhla i překotná diskuse na toto téma. Mnohé z nás zarazil postup při prověrce odvahy, která se provádí holí, kdy se vedou nápřahy proti psovi. Ve skutečnosti samotných razantních nápřahů v průběhu této bonitace moc k vidění nebylo. Na místo toho jsme v některých případech viděli spíše ťukání holí do země před psem. Nepochopily jsme toto chování a ptali se" nemělo by se to dělat jinak?" což na druhou stranu bylo vzhledem ke zkušenostem paní Armatol trochu neurvalé, ale měly nám pomoct objasnit samotný způsob hodnocení. Možná měla padnout otázka proč se takto chovala k našim psům a neprověřovala je jako je zvyklá z Francie?! Měla jsem totiž možnost slyšet názor rozhodčích po akci. V první řadě jsme se zřejmě nepochopili, protože paní Armatol byla připravená hodnotit psy jako na klubové výstavě a tak díky nedorozumění byla prověrka povahy našich psů ochuzena například o část, kde se kontroluje tetování a nasazuje cizí obojek. I přestože byl předveden pes "nástřelák" Czech z Lhotecké linie, který by získal 9-9-9, což je vlastně téměř maximum, nevzali si z tohoto majitelé bonitovaných psů vzor a doslova zápasili s dlouhým vodítkem, kdy si ho dokonce někteří spletli se stopovací šňůrou a i tím se obrali o body, protože zmátli psa právě svým chováním. Pes by měl totiž na dlouhém vodítku jít přirozeně bez jakéhokoliv ovlivňování psovodem. Výstřely ( je jedno jak daleko) by měl pes vnímat, ale bez známek strachu, tzn. že i naprostá apatie je chybou. Následný útok na psa, není obranou a paní Armatol se snažila být k našim psům hodně ohleduplná, protože při počátečním projevu strachu psa s nápřahy přestala. Správná reakce psa na zvednutí hole by mělo být sebevědomé postavení psa ve směru útoku. Následné ukázání zubů je až to poslední a nevyžaduje se, jak se mnozí z nás dosud domnívali. To, že paní Armatol poklepávala holí do země, mělo vyvolat soustředění a zájem psa, který opravdu v několika případech absolutně chyběl, což, jak popisuje rozhodčí, je právě nežádoucí dopad reakce po výstřelu. Nejde tedy o to natrénovat daný test a získat maximum bodů, ale zmapovat přirozené chování psa tak, aby mohl být pak k němu vybrán odpovídající partner a NEDOCHÁZELO KE SPOJOVÁNÍ PSŮ SE STEJNÝMI NEDOSTATKY, což je smysl tohoto testu, nejde tedy o vyřazování psů z chovu, ale o nezbytné zmapování povah bonitovaných psů! Přípravou na tento test by měla být jen odpovídající socializace psa a správný láskyplný, ale důsledný přístup ke psovi, protože jen tak utvrdíte v psovi jeho sebevědomí! Vyhýbat se nepříjemným situacím či řešit problém namísto psa je pro budoucnost psa nežádoucí. Proto tímto dodatečně děkuji paní Armatolové za její přístup a ochotu si toto vzájemné nedorozumnění vysvětlit. Když to shrnu tak prověrku povahy bezproblému obstála naše 3měsíční kelpinka Adoné, která po celou dobu bonitace za slunce, větru i deště se chovala naprosto přirozeně, výstřel nevýstřel. Místo sebevědomého zastrašení útočníka s holí by toho následně téměř radostně ulízala.

   Odpoledne následovalo podrobné hodnocení exteriéru bonitovaných psů a svodu. Zodpovědně ho prováděl do pozdních večerních hodin pan rozhodčí Krinke a to bez přestávky a bez stanu. Počasí už ale bylo přívětivé a slunečné. Také tomuto sympatickému rozhodčímu patří také velký dík za hodnocení a za zájem o naše bosíky!

   Neděle byla dnem klubové výstavy a byla posuzována p. Armatolem, který si na rozdíl od své manželky užil naopak nadmíru tepla a sluníčka, protože po celý den s plným nasazením posuzoval téměř 80psů. Byl více spokojený s naší populací fen, což je vidět na výsledcích z výstavy. Podivil se způsobu vyčlenění harlekýnů, kteří běhali ve svých třídách bez další konkurence (9tříd/10harlekýnů) . Ve Francii a v mnoha dalších státech totiž harlekýni běhají spolu s černopáleňáky a zastínit se opravdu nenechají, což potvrdila předchozí akce - speciální výstava ve francouzském Montluconu. Já jsem na výstavu přihlásila celou mou smečku, respektive její zbytky, jen proto, abych měla francouzský posudek, protože cesta do Francie je pro mne moc nákladná. Původní obavy se rozplynuly už při předvádění Cida, který nebyl v nejlepší kondici, neboť právě línal a majitel ho ani předvést v kruhu nechtěl. Nakonec skončil třetí. Před námi byli Eastwodovi synové! Posuzování psů skončilo a bylo zadáno dost VD, D i známka dostatečná! Následoval oběd a po něm nastoupily do kruhu mladé feny. Zde jsem v pohybu předváděla Donatellu a skončila s V4, kdy před námi byla na třetím místě sestra Delisa a i Duffy obdržela známku V. V mezitřídě nastoupilo 9fen. Nenapadlo mě, že Celine bude ohodnocena jako nejlepší V1, CAC, o to větší byla moje radost! Radost ještě vzrostla, když nás s Mayou ve třídě otevřené z původně druhého místa po pohybu přesunul na špici a udělil V1, CAC, tentokráte v konkurenci 10fen. O vítěznou fenu výstavy tedy k mému potěšení nastupovala do kruhu Celine a Maya i naše Beata a samozřejmě ze třídy vítězů Dášina Airin. Zvítězila Airin a my ji to ze srdce přejem, já jsem i přesto byla velmi šťastná, protože i naše 10letá babucha Bea dostala výborný posudek a byl jí přidělen titul nejlepší veterán. V harlekýnech běhal jediný v konkurenci Caesare, který si odnesl titul klubový vítěz. S krásným posudkem odcházel i Clairmont, ale tomu pan rozhodčí snížil známku za barvu. na můj vkus je Clairmont dost při těle, což se odrazilo i v pohybu a panička slíbila, že na tom bude pracovat :. Eastova vnoučata a pravnoučata získala taky velmi pěkná ocenění a tak jsem štastná jako blecha, že náš chovatelský záměr má úspěch i u zahraničních rozhodčí! A co po celou dobu dělala Adoné? Ta si užívala s dětmi, nejdřív jí vodila Kačenka Koláčková a pak Dášiny kamarádky syn. Tak si beruška výstavu vlastně taky užívala a utvrdila mě v tom, že jí je schopno zvládnout i šikovné děcko. Celá akce byla zdokumentovaná fotografem PSEM JÍROU, kterého jsem nakonec vezla i přes nedostatky svého autí do Prahy. Abych se vyhla frontě na Barrandovském mostě, vzala jsem to zkratkou a skončila na kaskádách. Díky tomu ale stihla odjet ta hlavní dopravní špička a já už vesele dovezla Jirku k jeho domu. Padlo na mě ale vyčerpání a tak jsem 2hodiny strávila telefonováním s přáteli. Ještěže Vodafone má volání o víkendu zdarma… Kolem desáté jsem vyrazila zpět na hradeckou, ale opět né přímo…jak já tu Prahu "miluju", ale díky tomu že nebyl provoz jsem se pouze s jedním dotazováním nakonec přeci jen dostala tam, kam jsem chtěla…myslím směr, protože nakonec jsem už usínala za volantem a v zájmu bezpečnosti mých psích pokladů raději zvolila nocleh na jedné z benzínek.

   Pondělní ráno bylo příjemné a tak jsem zvládla se smečkou v 6 ráno procházku po místní terénní dráze, kde Bea objevila srnu…Maya a Celine se s radostí vydali za ní, ale včas si uvědomily mou nespokojenost a obratem se vracely. Adoné toto sledovala se zájmem, ale hlídala si spíš mě.

   Moc se těším, až si tuto akci budu moc v klidu obýváku připomenout ze záznamu, který poctivě natáčela Marcelka Součková. Akce byla i natáčená kamerou manželů Součkových a již te´d se těším na reprízu!

   Co dodat? Díky, díky díky, všem, kteří pomáhali a přispěli ke zdárnému chodu této akce!

TRIO Z LHOTECKE LINIE

CELINE

MAYA





SPECIÁLNÍ VÝSTAVA BEAUCERON KLUBU ČR-19.11.2006


EASTWOD,DAISY,CELINE
CAESAR-BOB,CAC,Vítěz speciální výstavy a nejlepší harlekýn

zpět na fotogalerii