::: Ostatní :::
Prezentace na výstavě Člověk a příroda


Před pár lety mě lidé zastavovali na ulici a ptali se, cože to vedu za křížence? Když jsem si pořídila k feně Daisy psa Eastwoda a vodila beaucerony v páru, už se ptali jen co je to za plemeno? Myslela jsem, že ta doba je pryč…ale to byla jen představa, protože jsem se pohybovala většinou mezi známými lidmi a pejskaři. Laická veřejnost stále netuší...
Byla jsem požádána, abych prezentovala na výstavě Člověk a příroda naše dvě plemena. Rozhodnutí padlo z důvodu očekávaného porodu Brayi až skutečně na poslední chvíli. Byla sobota ráno, jediný možný den, kdy něco pro osvětu pesanů udělat. Byla mlha a „Něco“ jakoby mě stále drželo doma a způsobilo, že jsem vyjela špatným směrem, a pak se zamotala ve mně známém Nymburce. Uklidnila jsem se trochu na čerpací stanici. Natural stál 28,50Kč! Vzala jsem plnou. Pak už v klídku spěchala do Loun. Navigace Tomík mě trošku zkoušel, naštěstí pomohl manžel na telefonu …
Dorazila jsem do Loun akorát. Před samotnou prezentací jsem stihla ještě zodpovědět pár dotazů ohledně plemen. První prezentované plemeno byla Australská kelpie. Do kruhu nastoupil J. Tancer s manželkou, kteří s sebou měli svou „Ausinu“, kelpii č.1 - první importovanou kelpii Eurowenbann LTL Aussi Red, která na svůj věk vypadá stále fajn. Jak už jsem zmínila, Braya tentokrát nemohla jet a představit lidem variantu s pálením, měla jiné povinnosti. Byla jsem ráda, že mě tu oslovila slečna s černým psíkem, kteří spolu na parkuru vedle skákali agility. Lucka Zochová s kelpiákem Attack Black Mount Mckinkey byla ochotná předvést společně s Aussi i svého „Agíska“ , a fakt to stálo za to…ukázka tanečku a proskoky skrz ruce diváci ocenili potleskem. Tak se nakonec divákům představil pár kelpií v základních barvách – černé a červené. Dokonalé!!!
Zanedlouho jsem nastoupila s beaucerony. Má představa byla předvést psa i fenu v obou barvách. Domluvený pes se nakonec nedostavil. Úkolu se tedy musel zhostit Eshley, který jel jen jako doprovod. Musím ho pochválit, prezentoval zde plemeno skutečně na jedničku! Ukázal lidem jak vypadá pes - samec a vůbec mu nevadilo, že ho děti i dospělí všelijak oplácávali, přestože velký černý pes v náhubku nepůsobí zrovna jako psí mazlíček… Byl zde tedy předveden pár v barvě černé s pálením (Eshley z Lhotecké linie a Braya z Koláčkova ranče). Bugi L´Ami Noir zde prezentovala harlekýny. Psí holky pobíhaly během prezentace volně mezi lidmi a ukázaly lidem, jaký je beauceron. Není to žádný zabiják, ale ubránit svého páníčka a jeho majetek umí. Díky sousednímu kruhu, kde byli koně, si mohli všichni přítomní všimnout, že beauceron a kůň je bezkonfliktní kombinace. Sama jsem byla mile překvapená, protože tak blízko ke koním jsme zde měli se smečkou poprvé.
Byla jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla jet, protože beauceron stále není v podvědomí laické veřejnosti není stále moc známý. U australské kelpie to bylo hodně podobné, ale Jana T. o plemeni pěkně povídala, tak snad v příštím roce třeba už nebudou lidi jen tipovat, ale budou předváděná plemena znát..…

PS: Tímto děkuji všem, kteří se svým psem jezdíte po akcích, výstavách a různých závodech a ukazujete dovednosti našic dosud plně nedoceněných plemen. Dík patří i těm, kteří se svým dobře socializovaným psem chodí na veřejnost, protože toto je ta nejlepší prezentace, kterou může plemeno mít!



LETNÍ DOVOLENÁ NA MORAVĚ 2010


Člověk míní, život mění...toto rčení přesně vystihuje naší letní dovolenou...
Původně jsme plánovali návštěvu Radka Koláčka a týdenní pobyt na táboře u mého dlouholetého kamaráda Libora Macháčka, který se specializuje na canisterapii a soužití člověka se psem. Nakonec Radek byl v zahraničí a lidičky na táboře jsme jen krátce navštívili.I přesto jsme nasáli do sebe pohodovou atmosféru pejsků a jejich majitelů při závěrečném vyhodnocení. Libor nám doporučil výlet do nedaleké Karlovy studánky a skutečně to stálo za to! Prošli jsme se, viděli vodopády, mlýnky na nich, což ocenil hlavně Danýsek, který s pesany brouzdal chladnou vodou. Mě by tam nikdo nedostal! Když jsme se vraceli napásli jsme se borůvek a pojedli místní lázeňské oplatky. Minerální voda páchla po sirovodíku obdobně jako Poděbradka, jen byla poněkud měkčí. Ubytování na noc jsme našli v kempu ve Vrbně pod Pradědem. Ubytování na 1, večeře v nedaleké restauraci už jmse tak neocenili. Ráno jsme po snídani vyrazili na celodenní výlet na Praděd. Díky psímu doprovodu jsme to z karlovy studánky absolvovali po modré všechno pěšky a Danýsek byl statečnej. Tedy zkritizoval až silný vítr na vrcholu, který žádal "vypnout". Na vrcholku jsme si udělali piknik a zkoušeli něco nafotit, ale vítr měnil pesanům výtazy do stylu "Falca", kdy měli úžasně rozevláté uši i pysky. Cesta dolů byla o mnoho rychlejší, zvolili jsme tu turisticky méně využívanou a na rozcestí jsme se rozdělili na dvě skupiny. Pesani šli s Pavlem po modré a my s Danýskem zvolili změnu a trasu žlutou přes žebříky a vodopád. Když jsme se opět sešli, trochu mě mrzelo, že Paja s Pesany s námu tuto atraktivní cestu neabsolvoval. Bosíci s námi v zimě absolvovali žlutou trasu v Adršpachu a ta byla o mnoho náročnější než tato. Díky pozdní odpolední hodině, bylo 19h, jsme potkali po cestě jen pár lidí, tak by pesani ani nikomu nepřekáželi. Nadšení a mísrně utrmácení jsme nasedli do auta a namířili si to přímo do Lichtenčic za Romčou a Simčou, které vlastní kelpínku Bereniku Blue. U holek bylo tak příjemně, že jsme náš odjezd několikrát posunuli. Nakonec nás odjet donutily až pracovní povinnosti, neboť Pajovi končila dovolená a mě prázdniny. Ty tedy letos obzvláště rychle utekly... Neodpustila jsem si ještě krátkou návštěvu u Martiny Kalábové a její smečky. V pauze mezideštěm jsme nafotili Arii a Belle Nefie.




VÍKEND PLNÝ ŠTĚKOTU
15.-16.5.2010


Zhruba před měsícem mě kamarádka Ing. Simona Medřická (CHS Sírius Nova) požádala o nafocení chovných psů na klubové výstavě v Průhonicích. Podmínkou bylo nafotit prezentační fotky, tedy samotné pesany v postoji a bez majitelů. Průhonický park je nádherný, na jeho prohlídku však přijedeme celá rodina jindy. Dnes se to tu hemžilo samými blonďatými psy, mezi kterými se strakatá Bugi a černá Sarah opravdu vyjímala. Bohužel jsem ale neukecala u vchodu vstup zdarma, který platil pro vystavující.
My ale měli dnes na programu jen a jen focení, kterému jsme se věnovali od 9.30 do 17h. Přijelo sem 190 zástupců plemene krátko i dlouhosrstých a nad všemi 190 přihlášenými psy vyhrál pes Go for Glory Garp Sirius Nova, jehož majitelkou je právě Simona.
Udělala jsem portréty několika chovným jedincům a v mezičase Pavel nafotil i naše beauceronní holky. Takže nyní a tady teď za úžasnou pomoc děkuji svému muži Pavlovi. Od rána mu nebylo dobře a po celodenním nasazení se odjel vykurýrovat z nachlazení domů.
Já měla auto plné pohárů za klubové vítěze, tentokrát mezi beaucerony, které budou předávány zítra na klubové schůzi. Mé autí se proto přímo z Průhonic řítilo směr Červená stráň u Mšec. Dojela jsem po osmé večer, akorát na TAN TEST, který si zde mohli majitelé psů vyzkoušet. S Bugi jsme ho v loňském roce složili na Elevage ve Francii, a tak mě zajímalo, jak Bugi obstojí na testu v Čechách. Obstála, a k mé veliké radosti nejen ona. Testem tu dnes prošla i naše milá prababička Sarah. Šlo se slavit…
Večer se sedělo, povídalo, jedlo, hrálo i zpívalo. V kruhu přátel to bylo skutečně báječné. Únava mě donutila jít včas spát. Bylo něco po dvanácté, nebo jedné…druhé? Určitě to bylo ještě před odchodem Káji, vím to protože mě ráno jeho příchod do chatičky vzbudil. Využila jsem příležitost a šla se projít krásným slunečným ránem spolu se psíma holkama. Byl to krásný relax. Po návratu mě zlákala opět postýlka a vstát mě donutil budík, který oznamoval, že za chvíli začne klubová schůze. Na schůzi nás bylo 30 členů a průběh byl po celou dobu v přátelské atmosféře. Domluvilo se mnohé, včetně akcí na příští rok. Domlouvala se výroba prezentačních předmětů BK a byly předány poháry novým klubovým šampionům. Mezi šampiony práce byla i dcera naší Daisy a Eastwoda – Beata z Lhotecké linie a její dcera Ave Fahave. Stejný pohár dostal i vnuk po naší Sarah – Tyros z Koláčkova ranče. Pohár za klubového šampiona krásy dostala Margot z Koláčkova ranče – Sašenčina dcera. Jo a taky se po roční pauze vracím zpět do redakční rady. Přesněji řečeno mám dělat grafiku u příští ročenky…Evička s Adélkou zpracovaly samy ročenku 2010 a nyní ukončily činnost v redakční radě.
Domů jsem se vracela po výborném obědě docela unavená…nečekala na mě však rozestlaná postýlka, ale pracovní proces. Odpočinek se tedy odsouvá na neurčito.



(Portréty VOK a VOD 16.5.2010)



Nezapomenutelné narozeniny!
3. a 4. 4.2010


Dáša opět vyburcovala skupinku lidí k pobytu v kadově. Je to úžasné místo nedaleko Blatné, které se přímo nabízí pro pobyt v přírodě se psy.
Moc ráda bych se po úžasné dovolené na horách, zúčastnila celého pobytu, žel nemohla jsem odmítnout rodinou oslavu uspořádanou na počet mého stárnutí. Navíc šlo o oslavu zdvojenou, narozeniny jsem neslavila pouze já, ale i bráškova žena Šárka.
Sobota byl krásný slunečný den, a i přestože jsme sezdrželi v posteli o trochu déle, stihli jsme s Pavlem ještě přivézt mulčovací kůru na naše záhony. Než jsem uvázala oslavenkyni Šárce kytici, Pavel záhony upravil. A jelo se slavit k našim. Sešla se celá rodina a bylo příjemně.
Po páté hodině jsme vyjeli směrem ke Kadovu. S sebou jela Bugi a Saša. Na místo jsme dorazili po osmé a dýchla na nás ta správě pohodová atmosféra. Většina seděla v klubovně u nezvykle prázdného stolu. Po chvíli jsme pochopili, jedeme pozdě, všichni už prodělávali fázi zažívání, zatímco nám se ozývala prázdná bříška. Zanedlouho i ta byla nasycena a začal společenský večer.
Na úvod jsme začali sexuálními hrátkami. To se všichni postaví do kruhu, kuřáci si zapálí, aby byl potmě vidět jeho obrys a vypustí se pes a fena. Nechtějte vědět, co se potom děje... . Pro ty zvědavé: Neděje se nic neobvyklého. Psi se vyvenčí, proběhnou se, a protože cigarety zase tak dlouho nehoří, psi se zavřou.
Na programu dnes byla bojovka. Michal se Šárkou připravili trasu s 5 stanovišti. Vycházeli jsme po malých skupinkách bez psů.
Prvním úkolem bylo složit básničku z daných slov. Pamatuju si jen pár klíčových - Dáša, studna, hruška, velbloud, mříž ..., na druhém stanovišti jsme měli s pomocí baterky dohledat všechny přítomné medvědy. Jako jediná skupina jsme, především díky šikovným dětem, našly všech 14. Třetí stanoviště a slovo hypodromofilie, jsme nenašly ani ve vigipedii - Michal ho vysvětlil jako ukájení se jízdou vlakem, ale s tím jsme se tak úplně neztotožnili. Mirka měla přítele na telefonu, který dané slovo vysvětlil odlišně. A teď komu věřit? Na čtvrtém stanovišti byly prověřeny naše znalosti latiny. Byly průměrné! Poslední stanoviště s úkolem kde se setkáte s těmito slovy...a uvedeno 5 cizích slov, jsme vyřešili bravůrně. Odpověděli jsme, že všechna budou 100% na internetu...Na začátku cesty nás Michal upozornil na průběh cesty, a že každý úkol je označen světýlkem, stanovišť bylo 5. Jenže to netušil, že když cestu udělá kolem hřbitova, že se někteří mohou zdržet luštěním náhrobku u každého světýlka...protože světýlek tu svítilo nepočítaně. Upřímně nás toto zjištění pobavilo a s návratem do chaty jsme tudíž moc nepospíchali. V chatě jsme se pak velmi pobavili recitací složených básniček a dozvěděli jsme se co jsme nevěděli...Michal pak odešel vyhodnocovat soutěž a do rána se už nevrátil. Zbylo nás pár skalních. Dáša přinesla Aktivity. Báječná hra, člověk se nasměje, zjistí co ještě neví a může založit i zcela novou republiku. Mě se to povedlo. V den svých 38. narozenin se mi bez většího úsilí podařilo vytvořit Vaginistán a Dáša hned navrhla vlajku - červenočernou. Ráno, ještě před spaním, když některá ranní ptáčata už vstávala, jsme Bugi opět pustili k ženichovi Roiovi. Ani tentokrát nedošlo k ničemu neobvyklému, pesani se vyběhali po louce a naznačili nám, že na děti jsou ještě mladí. Bugi momentálně nejvíc bavilo lovit myšky na poli.
Šla jsem si lehnout, zrovna, když Pavel vstával. Postýlka byla zahřátá, tak jsme ani druhou nepotřebovali. Nespala jsem, v polospánku jsme vnímala probíhající obrany, ale nic by mě nedonutilo dnes vstát a jít. Vstala jsem až když se ozval žaludek - jídlo! To byla ta nejlepší motivace. Michal griloval maso a všichni nedočkavě čekali na svůj příděl. Nechtěla jsem, aby mi přede všema kapaly sliny, tak jsem se vrhla do uklízení klubovny. Docela mě to bavilo, s koštětem je přeci nejvyšší čas začít trénovat. Slet čarodejnic se už blíží...
Jako předkrm jsem ochutnala domácí zelíčko...a mňam, mňam. Dalším chodem bylo báječné kuřecí. Telecí nezbylo. Ale úžasné zážitky, prožité během jedné noci zůstanou! A to nemluvím o procházce po okolí, kterou jsme po obědě s Pavlem podnikli. Chtěla jsem u ukázat místní památku, kámen Viklan. Je od tábora vzdálen asi 1.5km, my jsme ušli asi 8km, pesani naběhali zhruba 15km.
Všem děkuji, bylo to nezapomenutelné!!!




Březnový týden na chatě SRPDŠ Sáblíkov
Rokytnice nad Jizerou 6-12.3.2010


…nedávno skončily zimní olympijské hry ve Vancouveru a naše reprezentantka v rychlobruslení Martina Sáblíková si domů přivezla hned tři medaile, zvítězila na tratích 3 a 5 km, v závodě na 1 500 m byla třetí!
Proč to zmiňuji…protože jsme se my beauceronkáři na hory si zalyžovat a bylo třeba sehnat ubytování. Tohoto úkolu se ujala Dáša a zarezervovala hned několik chat na termín jarních prázdnin, nakonec to vyhrála chata SRPDŠ Velký Osek, což je právě obec odkud pochází právě naše reprezentantka. No a obyvatelé obce, přejmenovali Velký Osek v den příjezdu Martiny na Sáblíkov.
Příjezdová cesta k chatě byl pro nás rozmazlence z roviny docela horor, nejen, že šlo o lesní cestu, ale tato byla pokryta sněhem, ledem a dokonce jsme projížděli i potůčkem. Ale zdárně jsme v sobotu ve večerních hodinách dojeli k dřevěné chatě. Dalším úkolem bylo zatopit, protože teplo tu rozhodně nebylo. Kamínka zpočátku odmítala spolupracovat a místo tepla vydávala oblaka dýmu. Nakonec se přeci jen dala přesvědčit a my se odebírali spát už do vyhřátého pokoje. Jen koupelnu jsme první den nechali zahálet…
První den jsme odjeli za kopec do Studence na první lyžovačku. S sebou jsme měli Bugi a Eshleye, díky kterým jsme se seznámili s vedoucími lyžařského tábora, který zde probíhal. Domluvila jsem se s příjemnou vedoucí, že když Danyho lyžování bude bavit, může se k nim v týdnu přidat.
Tak jsme to museli vyzkoušet a hned půjčili lyžařské boty v místní půjčovně. Lyže měl půjčené od Dáši. Půlhodina s instruktorkou v lyžařské školičce Danyho neodradila, naopak. Já jsem taky hrdině obula zapůjčené přaskáče..., ale tím pro mě dnešní lyžařské aktivity skončily. Zjistila jsem, že po 22letech se nejen změnila výstroj i styl lyžování a prostě jsem nenašla odvahu to sama vyzkoušet… Odpoledne nás pak Pája vysadil u příjezdové cesty k chatě a vydal se na cestu k domovu spolu s Eshleyem. Připadala jsem si sportovně nevyužitá a proto vyrazila na běžky vyvenčit Bugi. Dojela jsem až na sjezdovku do Studentova a zkusila si i sjezd, nikdo se nedíval …
Na zpáteční cestě jsem potkala srnečky, původně se tvářily jak domácí kozy, ale jejich skutečnou identitu prozradily výrůstky na hlavě. Bugi z toho byla tak překvapená, že je zapomněla honit, i přestože byly od nás sotva 10m. Tak tohle se muselo večer zapít…
Druhý den se zdatní lyžaři domluvili, že pojedou na sjezdovku do Horních domků, odkud se dá vyjet až na Lysou horu. My tedy jeli s nimi. Danymu jsem zapůjčila tentokráte kompletní výstroj a s instruktorem Tomášem vyrazil na sjezdovku. Já jsem spolu s Šárkou, Radkem a Nikolkou vyrazila na lanovku. Bylo to krásné, sluníčko, blankytně modrá obloha, pod námi sníh, lyžaři…tahle fáze se i moc líbila, jen ji trošku kazily obavy, jak se se shora dostanu dolů…
Nebudu popisovat styl, ale sjela jsem bez nehody a dokonce dvakrát, pak už nezbýval čas, protože hodina Danyho výuky se blížila ke konci. Bylo úžasný vidět, jak z mého nelyžujícího syna se pod vedením zkušeného instruktora stává lyžař. Tomáš přesně věděl co na Danyho platí, a tak spolu sjížděli držíce imaginární samopal a stříleli v každém obloučku. Když Dany spadl, znamenalo to výbuch bomby, což v dětských očích vyvolalo radost a to, že spadl vůbec nevnímal. Zvedl se, aby mohl zase jet a střílet dál. Kochala jsem se tím a ještě párkrát si sjezdovku sjela aniž by mě Dany zaregistroval. Dany byl po hodině jízdy unavený tak, že mi usnul v místní hospůdce, tedy hned po tom co spořádal porci výborné svíčkové. Na pozdní oběd jsme jeli všichni společně, kompletní sestava tedy byla já, Dany, Dáša, Filip, Kuba, Petr, Adam, Radek, Nikolka, Šárka a dnes dojel i Michal, který nám ženám přinesl k svátku kytici žlutých tulipánů. Bylo to milé.
Na chatě na nás čekali pesani Roi, Artuš, Bugi, Evans, Gája, Coul a Eros. Dnes k nim přibyla Beruška. Původně naplánovaný společenský večer se nekonal, pomalu se všichni začali vytrácet do svých pelíšků…
Dnes čekala Danýska velká sjezdovka, Radek se pro dnešní den stal instruktorem. Byla to tvrdá škola, ale prospěšná. Když jsem si pak na druhý sjezd Danýska ujala, nejen, že mu to šlo, ale poslouchal na slovo, jen aby znovu nemusel do Radkovy školy… Když byl Dany unaven, vzala jsem ho s sebou na malou sjezdovku, objednala mu párek v rohlíku a já ještě chvíli pilovala styl na sjezdovce pro začátečníky a byla jsem tu nejlepší lyžař, protože tu nikdo jiný nebyl…
Ve středu mi Danyho vzali k malým lyžařům a mě čekalo první velké lyžování. Poprvé jsem vyjela na Lysou s lyžemi na nohou. Sjela to Nikolka, musím i já. Namísto správného stylu jsem chytla zajíce…tak jsem se začala snažit o trochu miň. Dokonce jsem natrénovala jízdu na talířovém vleku. První jízdu jsem měla pocit, že vyskočím z bot, jak mě ten talíř vláčel. Nevím proč, ale celou dobu jsem myslela na klíště a držela se zuby nehty. Zvládla jsem to a další jízda mě přesvědčila, že to půjde…Dokonce jsem vyjela i na černou sjezdovku ... a z ní zase sjela na modrou. Předjela jsem běžkaře a hned dva. ˇUspěch?! Bylo mi líto, že stále nemám ten správný lyžařský šmrnc, i přesto mě lyžování chytlo…proč já se ho jen před lety vzdala? Nemohla jsem se nabažit, bylo to prostě úžasný, ale čas letěl a já musela pro Danýska, který byl ve Studenci, kam mě pro něj zavezla Dáša. Všichni jsme se sešli v cukrárně.
Čtvrtek byl vyhlášen za den odpočinku, ráno tudíž všichni spali, ale mě to tak táhlo na lyže, že jsem zavolala táborníkům a domluvila dopolední výuku. Do Studenova mě dovezl Pítr, náš spolubydlící. Dany se zařadil mezi táborníky a já se koupila bodovku za 145,-Kč 60 bodů a akorát jsem jí projela, než jsem opět vyzvedávala Danýska. Ten už sám vyjel na vleku a sjel nejdřív s pomocí a pak i sám celou sjezdovku! Měla jsem neuvěřitelnou radost. Přijel pro nás Radek, Dáša vyvenčila Bugi a hned jsme vyrazili do Harrachovské sklárny, podívat se na ruční výrobu skla. Děsná dřina, ale na celé výrobě skla bylo nejlepší místní pivo, které ve sklárně vaří. Na závěr jsme skoukli muzeum lyžování. Večer byl naplánovaný bowling, ale díky technické poruše byl vyhlášen náhradní program pro děti, bojovka. Vyhrál Adam a v kategorii do 6let Nikolka. Vítězové i ostatní dostali zmrzlinový pohár.
Pája nepřijel, byl přivezen, neboť autí vypovědělo službu 10km od chaty… Děti šly spát a dospělí si začali hrát, tentokráte Aktivity. My s Pájou zůstávali stále nahoře hracího pole!
Páteční ráno bylo posledním ránem. Na rozdíl od ostatních dnů tentokrát sluníčko nesvítilo, jako by se hory s námi loučily…začalo dokonce krátce pršet. Zabalit, poklidit, naložit a vyjet. Odjížděla jsem s Danýskem, Bugi a věcmi spolu s Radkem do Prahy, odkud mě taťka odvezl domů. Pája zůstal na chatě, čekal na zprávu o stavu autíčka, to bohužel odmítalo fungovat i druhý den, a tak se vrátil z hor jen Pája s Eshlym. Přivezl je sám majitel chaty.
Je neděle, my jsme všichni doma a autí se „rekreuje“ na horách …



Výcvik socializace
Frýdlant nad Ostravicí 20.1.-24.1.2010


Je tomu rok, co jsme se s Liborem Macháčkem (sdružení DOGMA) po dlouhé době opět viděli na výstavě v Brně. On pořád věrný svým kanárským dogám a já svým beauceronům. Na začátku tohoto roku mi však přišla pozvánka na výcvikové soustředění do Frýdlantu nad Ostravicí. Prostředí penzionu Šance a Liborův způsob výcviku dobře znám z předchozích let, zúčastnila jsem se ho několikrát, dělala jsem zde i ukázku zadržení v místnosti ještě s mým Eastwodem a naposledy jsme se výcviku zúčastnili spolu s manželem, když bylo kelpínce Braye 2,5měsíce a byla zde nejmladší účastnicí (ale možná též nejdivočejší). Během jednoho víkendu pochopila Kelpínka co po ní chceme a dokonce vydržela i ležet na místečku (kdo zná plemeno kelpie, ví, že udržet mladou kelpii v klidu je téměř nemožné, neboť jde o psíka nakumulovaného energií). Nyní se naskytl další adept v naší rodině, kterému by tato forma socializace prospěla. Nene, nemyslím Danýska …i když :. Eshley je tím pravým objektem, v rodině se chová už celkem spořádaně, ale stále neovládá své emoce v krizových situacích a řeší je útokem, což je pro soužití s takto velkým psem problém. Rozhodnutí jet tedy bylo jednoznačné, ovšem bez výrazné podpory mých pracovních kolegů bych nemohla odjet a prožít tak neuvěřitelné 4dny! Tímto jim moc děkuji.
V úterý 19.1. jsem nastupovala v poledne do práce s výčitkami, že ještě nemám sbaleno. Z práce jsem odcházela až druhý den před polednem, kdy skončila porada s pí. ředitelkou, kde se řešil docela vážný problém, proto se porada nečekaně protáhla. Manžel byl tak hodný, že přivezl Danýska ke škole, čekal ho dnes zápis do školy. Dany byl moc šikovný a po půlhodině jsme věděli, že máme doma školáka. V rychlosti jsem nakoupila nějaké drobnosti s sebou a mazala domů dobalit. Naplánovaný odjezd na 13hodinu se posunul na 16.45h, kdy už pěkně přituhovalo a přicházela tma. Když auto nechtělo kvůli ledu vyjet ani náš pískoveckolhotecký nadjezd, zhostily se mě obavy. Auto však bylo naložené, vše připraveno, tak musely mindráky stranou a já vyrazila spolu s Danym, Eshleyem a Bugi směrem k Frýdlantu nad Ostravicí.
Silnice nakonec byly suché až do Frýdlantu, kam jsme úspěšně dojeli po 21hodině. Hladová bříška jsme zasytili výborným gulášem a s pomocí místních silných mužů jsme byli nastěhováni na pokoj 110. Usnuli jsme téměř v zápětí.
Ráno jsem se vzbudila dřív než Danýsek a vyrazila s pesany na procházku po okolí. Na výcvik jsem se domluvila s Liborem, že budu brát jen jednoho psa, a tak druhý musel být patřičně unaven. Brodila jsem se sněhem a užívala si nádherné přírodní scenérie. Po půlhodině jsem se vrátila a skočila přímo do sprchy, přeci jen jsem holka z roviny a do kopečků se dostanu málokdy. Dany se akorát probudil a už byl nastartován na nějakou činnost. Po snídani začal výcvik, vzala jsem na chviličku oba pesany, aby viděli co je čeká.
Jedná se o výcvik soužití člověka a psa ve společnosti. Pro toho, kdo chce svého psa uposlušnit a vytvořit si s ním ten správný vztah, bych označila takováto soustředění jako ta nejvhodnější. Majitel se při výcviku moc nenadře (tedy pokud nemá zrovna novofudlanďáka : ), mnohé se dozví a je pořád se svým psem. Je to absolutní kontrast výcviku, který jsem absolvovala s oběma psy v loňském létě v Bedee. Kdo tam byl ví, že se psy jsme absolvovali ráno a večer několikaminutové obrany, nepovinně ranní stopy a poslušnost. Bylo nám doporučeno ponechat psy v odkládačkách po celý den, krom rychlého vyvenčení, aby měli tu správnou energii na tréning. Vše má své, tam se Bugi učila jak dobře kousat a základ dostala excelentní. Nyní bylo třeba socializovat Eshleye, a protože jsem nemohla nechat tolik psů na starost manželovi, musela jsem zvolit druhého psa…to je pro mě vždy těžký úkol, ale věděla jsem, že Bugi potřebuje do života nové zkušenosti, byla volba jasná. Zvažovala jsem vzít i Kelpínku, aby Libor viděl, že z té malé hnědé lištičky, kterou s námi před těmi 6lety viděl vyrostla statná fena, držitelka několika titulů a zkoušek z výkonu, matka světové vítězky. No, tak tedy příště.
Výcvik byl zahájen. Dozvěděli jsme se, že sem přijedou zajímaví hosté z řad kynologů, a že náš výcvik bude probíhat vždy od 9-12, odpoledne od 13-18 a ještě večer od 20h a to převážně uvnitř. Venku jsme ale také trénovali, především přivolání na blízko i na dálku (pes majitele pouze slyší). Uvnitř probíhal výcvik tak, že majitelé seděli na židlích v kruhu a své psy měli po svém levém boku. Pes ležel nebo seděl, nesměl se chovat neukázněně, měnit samolibě polohy, nesměl poštěkávat. Majitel se nesměl bavit, nesměl svého psa po dobu výcviku drbat ani dávat pamlsky (to pro nás bylo velmi obtížné), ale zase se mohl v průběhu výcviku občerstvovat a i něco malého pojíst.
Uvnitř kruhu vedl Libor výklad, mnohdy spojený s praktickou ukázkou. Po té následovala uvnitř kruhu praxe pro majitele, kteří zde svého psa vodili u nohy, přivolávali a odkládali. Pesani si zde vyzkoušeli hromadné odložení za přítomnosti i nepřítomnosti páníčka. Zažili zde různé zvuky a činnosti. Museli zůstat v klidu vždy, i když přišla třeba i příšera s pekáčem v ploutvích.. Akční trénink probíhal na chodbách penzionu. Ve druhém patře byla vytvořena tzv. ulička odvahy, pes měl zdolat překážkovou dráhu nejdřív s pánem a pak sám. Na dráze byl rozevřený deštník, překážka z krabic, proběhnutí igelitové plachty a poslední nástrahou byla návnada s párkem ležící na zemi. Komu se to zdá jednoduché, ať si představí běžnou hotelovou chodbu. Po jedné straně úzké chodby stojí všichni přítomní majitelé spolu se svými psy, kteří občas natěšeně štěkají či chňapnou po běžícím psovi a psa, který je sám ponechán na jedné straně chodby a má se přes všechny překážky co nejrychleji dostat ke svému páníčkovi. Je to pro psa i pánečka velice dobrá zkušenost a prověrka jejich vztahu. Nebudu se o výcviku už víc rozepisovat, koho to zaujalo, přijede si to sem zažít.
Jako bonus je zde velmi vstřícný personál, báječná kuchyně a prima společenské večery. Pokaždé, když jsme tu byli, sešla se prima parta, která se měla o čem bavit, vládla zde dobrá nálada, zpívalo se a tančilo. Bylo tomu tak i tentokrát. Věřte, že se sem lidé rádi vrací, my jsem toho důkazem!
V neděli probíhal závěrečný tréning a vyhodnocení. Vůbec se mi odsud nechtělo, což zřejmě pochopila i Beruška, moje jinak spolehlivé autí, které prostě ráno odmítlo nastartovat. Od 16hodin jsem měla být v práci, tak jsem naplánovala odjezd nejdéle v 11hodin, nakonec jsem vyjížděla po 12.30h a do práce dojela sice přímo, ale včas! A zase, bez pomoci Michala a dalších báječných lidiček bych se v neděli do práce vůbec nedostala

PS: Libore díky, díky Vám všem, za to, že jsme mohli být s vámi a někdy určitě naviděnou!!!!


PS2: Za přítomnosti dvou psů a Danyho šlo fotografování stranou. Nemám bohužel žádné fotečky z úžasných procházek po okolí, kdy do bělostného sněhu svítilo sluníčko a bílý opar byl pouze v údolí, zatímco na vrcholcích hor bylo možno rozpoznat jednotlivé stromy…. Nemám ani jednu fotečku zapřeženého Eshleye, ani pekáčujícího Danýska vzadu za penzionem. Fotila jsem jen v sobotu na posezení s kapelou aráno v neděli, než jsem zjistila, že autí nejede. Další foto od jiných autorů jistě naleznete na stránkách sdružení
DOGMA



HRÁTKY U NÁS





BEZDĚZ STANOVISTĚ V NEDĚLI 10.5.
ZÁVĚR EXPEDICE
10.5.2009


S sebou jsem tentokrát vzala Eshleyho, Braya byla po celou dobu s klukama. Smečku doma jsem před odjezdem patřičně vyběhala a po 7 hodině vyrazila směr Mešno. Vařila jsem už jen 2x.
Kluci byli při mém příjezdu už vzhůru, Paja balil a já si trochu zacvičila s Kelpí, docela jí to šlo, i přestože včerejší den strávila s klukama zdoláváním místních kopců a skal. Eshley se choval též velmi ukázněně.
V 11hodin jsme dojeli do kempu Bílý kámen popřát dívkám hodně štěstí v závěrečné etapě expedice. V kempu mě však čekalo překvapení… dívky vyšly dřív. Časový prostor jsme vyplnily výletem k Máchovu jezeru, kam se jde příjemnou lesní cestou asi 1.5km. Nakonec jsem se přeci jen s týmem Edíků setkala, jak bylo večer domluveno, a to ve 13hodin na cestě pod hradem Bezděz. Zítra nás čeká celkové zhodnocení této expedice!




VÝPRAVA NA KOKOŘÍNSKO
8.5.2009


Před samotnou expedicí absolvovaly dívky přípravnou fázi, jejíž součástí byla příprava trasy, zpracování konceptu expedice a tzv. před-expedice, kterou zvládly na výbornou…byly samostatné, zodpovědné, dobře spolupracovaly a dokázaly se domluvit a zorientovat v terénu. Trasa měřila 8km.
S rodinou jsem tedy dívkám přijela ráno v 9hodin do kempu Bílý kámen, kde byl naplánován start, popřát do startu hodně štěstí…jednalo se totiž o stříbrný stupeň, který zahrnuje absolvování 48km pěšky za tři dny, dvě noci pobytu pod stanem. Podmínkou bylo, že dívky musí po celou dobu mít u sebe potřebnou výbavu včetně jídla a pití. Během celé cesty jsou dívky odkázané pouze sami na sebe, musí si umět poradit s případnými překážkami na trase a nesmějí nic dokoupit. Peníze mely s sebou pouze na vlak a poplatek za pobyt v kempu. Užívání mobilních telefonů pouze pro vzájemnou domluvu, ne pro soukromé hovory! Což jsem považovala za úplně nejtěžší překážku pro tento tým.
Věřila jsem, že pro tento tým budou 2dny strávené v přírodě bez vlivu civilizace skutečně jednoduchou zkouškou…

EXPEDICE MEŠNO

PIKNIK NA STANOVIŠTI DANY KOTRMELEC SLUNEČNÍ PAPRSKY NA KOKOŘÍNĚ NA HRADĚ KOKOŘÍN NA KOKOŘÍNĚ 9.5.2009 DANY HOROLEZEC 8.5.2009 TATKA SE PODANIL... DANY KRAL KELPÍ A BRAYA NA STANOVIŠTI 2



Pasení Podkost
12.4.2009


V tento slunný den jsme já, Pája a Dany naskákali ráno do auta a vyrazili směr hrad Kost. Na tamější loučce probíhalo totiž školení v pasení ovcí spojené se zkouškami vloh. Zde jsme se potkali s kelpínkama od nás a to s Arií, Belle Nefií, Benjamínem a Black Jackem, takže Cowboy Zico poznal své starší brášky a sestřičky. Arie, Benjamín a Black Jack zde složili zkoušky vloh. Já měla chuť vyzkoušet mladou Bugi, ale pak zvítězil fakt, že jsme dnes na výletě, takže žádný výcvik! Před obědem se z pod ohrady vyloupla skupinka beauceronů, včetně brášky Belmonda L´Ami Noir a my se následně dozvěděli, že všichni kelpie i beauceroni, kteří se zkoušek vloh zúčastnili tyto úspěšně absolvovali. Zhotovila jsem pár fotografií a hned poté jsme vyrazili do nedalekého kempu na oběd. Po něm následovala příjemná procházka po místním, velmi krásném okolí. Dany, Bugi i malý Cowboy Zico se úžasně vydováděli. Byl to velmi příjemný jarní den.




MERA DOG - ROČNÍ VÝROČÍ
18.3.2009


Právě dnes uplynul rok, kdy nám bylo nabídnuto krmení
Mera dog , abychom ho v naší CHS vyzkoušeli. Zprvu jsme používali především chovatelské balení pro dospělé BREEDER a protože jsme právě očekávali příchod štěňátek hned jsme vyzkoušeli i řadu pro štěňata,loni pouze Junior 1 z Hight premiové řady.
Letos malé kelpínky navíc testovali též řadu premiovou a jak prospívají můžete vidět na našich stránkách ve štěňatech, kam umísťujeme pravidelně fotky rostoucích štěňat. Beauceron - vrh F a Australská kelpie - vrh B a vrh C
Po roce mohu toto krmení jedině doporučit! Vyzkoušeli jsem za ten rok téměř všechny produkty, již od zmiňovaných krmení Breeder a Junior 1, následně pro malou Bugi Junior 2. Březí feny a matky krmíme krmením Agility, Sarah a Braya si v mezičase pochutnávají i na speciálním krmení řady Pure. K dnešnímu dni již ochutnaly všechny druhy, které firma Mera dog nabízí: Truthahn & Reis , Pure Lamm & Reis a Pure Lachs & Reis, kdy jim chutná nejvíce losos. Daisy díky pokročilému věku dostává krmení Senior, do kterého je nyní přidávána i speciální složka proti psímu zápachu. Krmivo Meradog si nemůžeme vynachválit, hlavně protože našim psům chutná, i přestože do něj nic nepřidáváme, jak jsme na to byli zvyklý u jiných krmiv. Zpočátku jsem tak činili, ale opravdu jsem získali zkušenosti, že toto krmení má vynikající vlastnosti, když je krmeno samotné, maximálně zalité vlažnou vodou.Pravdivost mých slov potvrzuje kondice i výsledky našich psů. Viz info web.

DAISY - SENIOR + ODOR STOP BUGI -  JUNIOR 1 A 2 SARAH A BUGI - BREEDER KELPÍNY C - PUPPY NADPIS BRAYA - PREMIOVÁ ŘADA



MÓDNÍ PŘEHLÍDKA
25.2.2009


Už je to se mnou špatný...nemám na oblečení, oblékám se do odpadních materiálů, jako jsou odpadkové pytle, ještěže mám své garderobierky, které mi je pomáhají zpracovat do nositelných tvarů. Kloboučnice mám též v týmu, a tak upravily malý zničený Danýskův bílý dětský klobouček do nositelného modelu. Dokonce mám i zkušené výrobce šperků. Nemusím se tedy stydět vyjít mezi lidi a dokonce mi neva ani déšt...naopak teplo je mým nepřítelem.
Když je zima, zahřívá mne chundelaté boa, materiál na něj mi poskytla školní skartovačka, kabelka je na efekt z potažených novin igelitem, ale kapesník se do ní vejde, kdyby byly peníze, tak pár papírových tisícovek taky.
Nepleťe se, nejde o model vhodný na E55, jde o model nazvaný Rudá Sonja z vydařené školní akce, kterou organizovaly studentky z našeho DM v rámci projektu Ceny vévody z Edinburgu. Akce sklidila velký ohlas u studentů i dospělých. Porotci v zvěru akce hodnotili EKO modely vyrobené studentkami z DM Junior, které předváděl tým vychovatelek. Všechny modely byly oceněny výbornými cenami v podobě dortů vlastnoručně vyrobeného organizátorkami akce. V závěru akce jsme si všechny - my, modelky i dívky co modely vytvořily, na těchto vynikajících dortech pochutnaly, bez ohledu na štíhlou linii.

Více o akci na ….





SETKÁNÍ KELPIÍ
10.1.2009 PÁVOV


Historicky první setkání majitelů kelpií se může přiřadit k tomuto datu, kdy jsme se sešli v překvapivě velkém počtu. Nešlo ani o výstavu, ani o schůzi jako takovou, prostě jsme se jenom sešli, abychom se dohodli, jakou další cestu zvolit. Někteří přijeli projednat otázku uší, zubů, barvy, někteří přijeli si jen poslechnout něco o kelpínkách, někteří chtěli zkrátka jen porovnat svou kelpínku s ostatními představiteli plemene. Mnoho z nás totiž po předchozí domluvě přijelo v doprovodu psa, samozřejmě většinou kelpie, i když se mezi nimi našla i jiná plemena a nikdo to neřešil, naopak s nadsázkou pronesl "to je ale zajímavá kelpie". Dle mého odhadu se v Pávově sešlo 15 kelpií, což je větší počet, než je vidět na výstavách, a tak byla možnost koukat, kochat se a srovnávat. Braya zde byla vyjímečná, byla jediná s pálením a byla i nejbřichatější - čeká už za necelý měsíc miminka.

Setkání jsem zahájila uvítáním všech přítomných pár minut po 10hodině. Pan J. Tancer dostal jako první slovo, neboť právě on se zasloužil o to, že před 11lety naše zem poznala zástupce tohoto plemene. Přivezl tehdy červenou Aussi z Austrálie a poté i chovného hnědě zbarveného psa Erakse z Ruska. V CHS Xapatán byla odchována i první štěňata tohoto plemene. K dnešnímu dni bylo v Čechách odchováno celkem 13 vrhů. Zapsáno je 82 kelpií a jak doplnila údaje o kelpiích M. Nováková, bylo jich z tohoto počtu v ČR uchovněno celkem 20 (4psi a 15fen). Předložené údaje je třeba prozatím brát jen jako orientační, protože nikde není zveřejněna oficiální databáze kelpií. Díky setkání se na jejím zveřejněním začně nyní pracovat. Nejvíce informací momentálně naleznete o kelpiích na neoficiálních stránkách věnovaných tomuto plemeni
www.australskakelpie.wz.cz. Na stránkách klubu, kde jsou kelpie združovány, budou údaje doplněné k datumu klubové schůze 13.4.2009. Doplnění provede p. Tancer ve spolupráci s webmasterem MVDr. Pavlem Černým a PCH MVDr. Lenkou Černou. Z tohoto důvodu zasílejte aktualizované údaje o vašich kelpiích na e-mail: J.Tancer@seznam.cz
Slovo bylo následně předáno mezinárodnímu rozhodčímu P. Broukalovi, který se bravurně ujal dalšího vedení schůze. Nejprve zmínil samotný název plemene. Vysvětlil zde, že kelpie je rodu ženského, a tak je název v mužském rodu Australský kelpie (mnohdy v literatuře uváděný) vlastně chybným. Naše plemeno je tedy správně označováno názvem " Australská kelpie".
Návrh na možnou změnu pořadí plnění podmínek chovnosti, kdy se pes samozřejmě stane chovným až po splnění všech podmínek, byl všemi přítomnými přijat.
Nakonec se přistoupilo k přehodnocení nové bonitační karty z roku 2008. P. Broukal veškeré navrhované změny zdůvodnil a tak byly všechny body jednotlivě, až na bod týkající se uší a zubů, jednohlasně přijaty. Pořadí nedostatků a vad je seřazeno v odsouhlasené bonitační kartě tak, aby platilo: čím nižší číslo, tím blíže ideálu (ideál je tudíž 0).
V již zmiňovaném bodě uši, byl proti vyřazení kelpií s klopeným uchem z chovu, které tak ztrácejí typický vzhled australské kelpie, pouze jeden člen. Ve sporném bodě o zubech došlo k sáhodlouhé diskuzi, hlasování se proto odložilo na závěr schůze a nakonec bylo stejně nerozhodné. (Mrzí mne, že na přání p. P.Broukala hlasovali nakonec jen lonští členové klubu). Prozatím tedy zůstává tento bod nezměněn a platí současné rozhodnutí klubu, kdy se z chovu vyřazují všichni jedinci, kterým chybí jiný zub jak 1xP1, což je přísnější než uvádí sám standard kelpie.
Dalším návrhem bylo založení funkce poradce chovu pro plemeno AUK. Nyní má klub pouze konzultanta pro plemeno, kterým je p. J. Tancer. Tento návrh zůstal námětem k zamyšlení.
Dohodli jsme se, že bychom my všichni kelpiáři mohli v rámci klubu působit jako sekce, která může rozhodovat sama za sebe o plemeni. Společné rozhodnutí by pak bylo předkládáno předsednictvu klubu.
Zprvu se mi zdálo, že jsme se sešli a nic se nevyřešilo, ale nyní, když píšu o této akci, zjištuji, jak moc se mýlím. Na první kelpiáří "rande" se toho vyřešilo dost, i když je pravda, že ne všechno. Alespoň je důvod se sejít příště možná ještě ve větším počtu, protože nechat si ujít třeba jen závěrečnou hromadnou vycházku, by bylo opravdu škoda. Pro mě to byl silný zážitek, vidět na sněhu pobíhající smečku australských torpéd. V Pávově bylo dnes -12C, sníh a občas vysvitlo sluníčko. Fotily se kelpie na sněhu! Příště by naše kelpínky mohli pro změnu fotit v rozkvetlých pampeliškách. Jste pro?

Na závěr povídání o této akci bych chtěla poděkovat těm, kteří se podíleli na uskutečnění tohoto setkání a přispěli k jejímu zdárnému průběhu. Takže dík vám všem, kteří jste přijeli, a dále jmenovitě p. M.Kalábové za zajištění vhodných prostor s obsluhou, p. P. Broukalovi za vedení schůze, p. M. Novákové za přiblížení současného stavu kelpií u nás a samozřejmě p. J. Tancerovi, který do Čech kelpie přivezl - vlastně díky tomu máme teď kelpie, máme důvod se scházet a vzájemně poznávat. (JŠ)

matka Braya a dcera Arie a Belle Neffie Brayin syn Black Jack

Info: Po schůzi jsem rozesílala účastníkům setkání zápis ze schůze ke schválení, možnost se vyjádřit je k datumu 18.1.2009. Po té mají všichni, tedy i ti, kteří v Pávově nebyli a o budoucnost kelpie v Čechách se zajímají, možnost si o zaslání zápisu požádat. Přílohou zápisu je navržená bonitační karta. Kontaktní meil je: janasimakova@seznam.cz

Následnou možností se znovu sejít je členská schůze Welsh corgi a kelpie klubu.cz v Popůvnách u Brna dne 13.4.2009. Na programu schůze jsou volby, kdy je možné zasílat návrhy kandidátů do jednotlivých funkcí nejpozději 3týdny před konáním schůze. Návrh se zasílá p. E. Procházkové (dalsí info poskytne klub).
Na této schůzi mají členové klubu poslední možnost zaplatit členské příspěvky pro tento rok!

sraz všichni vycházka skorovsichni Braya mezi kelpínkama jak se fotí fotograf



EGYPT 2008
aneb česká matka a kynoložka v Africe


Před sychravým podzimem jsem se rozhodla odjet za sluníčkem. Tento nápad však mělo víc lidí a hlavně českých pedagogů, kteří koncem října měli prázdniny. Zajásala jsem, když mi byla ve čtvrtek v poledne zaslaná jediná nabídka a to na 15dní do Egypta. Během hodiny muselo být vše potvrzeno, vyřízeno a zaplaceno. Bylo! Druhý den večer jsem já a Dany již seděli v letadle do Hurgady.
Přiznám se, že jsem vůbec netušila, co mě v této daleké zemi může potkat. Na cestu jsem dostala od svých přátel několik cenných rad: "pijte jen balenou vodu a tou si i čistěte zuby, na tzv. Faraona (průjem spojený s horečkou a bolestmi břicha) zabírá jen Ercefuryl a místní Antinal, domorodci za vše vyžadují tzv. bakšišné…"
Letadlo přistálo v Egyptě kolem 4 hodiny ranní a v našich bříškách bylo z Evropy už poslední české jídlo podávané v letadle. Sušenku a salát z letadla jsem měla v batůžku, protože jedna dobrá rada zněla "pozor na místní saláty, jsou zrádné a mohou být příčinou průjmu". Jak jsem se později dozvěděla, tak nejen z důvodu, že je salát oplachován v místní vodě, ale také protože do každého salátu dávají různá koření a pokud se víc salátů smíchá, má tělo co dělat. Byla jsem za jídlo v batůžku nakonec skutečně vděčná, protože jídlo pro nás bylo připraveno až od 13hodin, což byl čas oběda.
Od 4 do 10h místního času, který byl díky změně na zimní čas u nás bez posunu, jsme tedy proseděli na pláži. No a co myslíte, že byla má první činnost v Africe? No samozřejmě, drbala jsem místní voříšky, kteří ráno přicházeli na pláž relaxovat, protože hlad rozhodně neměli, nebo jim nechutnali české sušenky, o které jsem se s nimi chtěla podělit. Tak měl alespoň Danýsek čím zahnat hlad! A já se chytla své oblíbené činnosti - focení. První fotka bylo moře a pes!
V 10hodin za pár Eurovek bakšišného jsme obdrželi luxusní pokoj, byl velký, čistý, světlý s velkým balkónem, který nám skutečně mnozí záviděli.
První jídlo jsem nafotila! Zájezd byl All exluzive a jídlo v podobě rautových stolů bylo přístupné téměř po celý den. Skládalo se z teplých jídel, salátů, polévky, zákusků a ovoce. Teplá jídla za 14dní nebyla moc rozličná, ale vybrat se dalo. Základem pro mne tedy byla každodenně rýže, teplá zelenina, ryba, játra nebo kuře. Danýsek měl rád místní těstoviny většinou míchané se zeleninou a masem, brambory a hovězí kousky či karbanátky, které netuším z čeho byly, ale byly dobré. Saláty jsem ochutnala jen jednou a druhý den mě navštívil Faraon. Naštěstí mě minula jeho těžká forma, 3dny diety a dávek Ercefurylu vše uvedlo do normálu. Tak jsem se rozhodla zeleninu již nepokoušet a doplnit složení naší zdejší stravy více zákusky, a to nebylo vůbec špatné. Různé druhy pečiva, dortíků a pudingů byly fakt báječnou volbou! Dietolog by zaplakal! Danýsek si oblíbil piškotovou roládu a palačinky, kdy nikdy pod 4kusy nešel! Já milovala želé, ořechové placky a rýžovou kaši s kokosem, tou jsem vždy dokonale uspokojila svůj žaludek.
První dny byl pro mne šok, protože se nevyhnete místním obchodníkům, kteří vás jakýmkoliv způsobem lákají do svých obchůdků. Za pár dní jsem se naučila decentním způsobem z jejich spárů vyklouznout. Sice mě tato zkušenost stála pár dolarů, ale říká se přeci " každá dobrá rada drahá" …. V Africe to platí 100%.
Náš denní program byl vesměs stejný, což jsem myslela, že mě bude nudit, ale Danýsek mě před nudou dokonale chránil.
Ráno jsem vstávala okolo 7h, běžela na pláž zadat lehátko, muselo z něj být vidět na dětský koutek, muselo být na kraji, aby k němu Dany vždy trefil a taky, aby na něj bylo vidět od plážového baru, kam jsme si chodili pro občerstvení. Měli zde jen bublinkové a sladké nápoje typu Cola, Mirinda a Sprite a tak v zájmu ochrany zdraví jsem je byla donucena částečně ředit, zpravidla vodkou či ginem. Je fakt, když je člověk mírně pod vlivem, vůbec mi nebylo na sluníčko hic, i když bylo často ještě přes 30C a paprsky bodaly do světlé kůže, co jsem dost vnímala v době před ředěním nápojů a schovávala se do stínu slunečníků. Nakonec budu věřit, že alkohol podávaný v rozumném množství má blahodárné účinky!
Po 15minutové koupeli v moři jsem běžela zpět, abych přišla dřív, než se Danýsek probudí, vstával zde okolo 8h a to tak, že jsem ho ještě musela mnohdy i budit, abychom stihli snídani, která byla od 7 do 9h. Po snídani na pláž, občas i k chladnějšímu bazénu, kde měl Dany kamaráda Pavla. Díky jejich debatám o Spidermanech a Glumech jsem začala chodit na strečink. Byl vždy ráno po 10h a trval vždy okolo 20minut. Pak jsme společně hráli šipky, petanque nebo stavěli hrady z písku. Několikrát byl Dany i v místním baby klubu a tak jsem si aspoň na hodinku mohla lehnout a přečíst pár řádků.
Na teplou přesnídávku jsme téměř nechodili, byla to u bazénu podávaná zelenina, pečivo a kousíček masa.
Mezi 13-14hodinou jsme odcházeli na oběd a s plnými bříšky do postýlky spát. To se líbilo víc mě než Danymu. Po třetí hodině opět na chvíli na pláž, protože po 16h už zapadlo sluníčko. Nastala doba odpolední kávy se zákuskem, na které jsem byla všehovšudy jednou. Čekala nás doba hraní a kreslení, která trvala až do večeře, pokud jsme se nešli před večeří projít.
Po večeři ve 21hodin čekala každý večer Danýska diskotéka, která končila představením účinkujících. Danýsek zde byl populární, díky své povaze se nedal přehlédnout! Od 22hodin byl připraven večerní program, ale toho jsme se zúčastňovali sporadicky, jen když si měl Dany s kým hrát. Jinak jsme chodili ještě ven nebo na pokoj hrát pexeso. Pravidelný čas spánku začínal různě od 23 až po 2hodinu, většinou jsem já usínala dřív než Dany.Z výletů jsme absolvovali cestu do Sacaly za nákupy taxíkem a do beduínské vesničky, kam jsme se museli dopravit přes poušť na čtyřkolce. Bylo to fajn a Dany se choval jako pravý pouštní jezdec. Nazval tuto výpravu jako cestu do Mordoru. I z tohoto výletu máme hromadu fotek a mnoho zážitků, jako je jízda na velbloudovi, kouření šíši, exkurze do mešity a místní lékarny. Nahlídli jsme i do zdejší ložnice a poctila jsem svou návštěvou i místní WC. Nezapomenutelné!


V Hurgadě jsem se seznámila s několika místními obchodníky a oprášila zapomenutou ruštinu. Díky tomu jsem se dozvěděla několik zajímavostí o místních lidem a životě vůbec.Když si místní lidi nepřipustíte k tělu, tak jsou to fajn lidé. Několikrát se z důvodu náboženství myjí, a t ak zde necítíte pach potu či zapařených nohou. Nevydělávají moc, spíše málo, ale velmi rádi jedí. Dříve bylo jídlo prý chutnější než nyní, ale neznají důvod. Obyvatelstvo tvoří 80%muslimové a 20%křesťané. Muslimové mohou mít více manželek, ale muslimanka může mít jen jednoho muže, který se však o ní stará po celý život. Pravý muslim nesmí alkohol a až do svatby nemá sex, ten může mít až se svou ženou, ženami, mezitím se stará o dobytek, v současné době, pokud žijí ve městech, vydělává na zaopatření rodiny. Zdroj příjmů je převážně z cestovního ruchu. Pravá muslimanka chodí zahalená, připravuje jídlo a má sex se svým mužem. Později se stará o své děti, kterých bývá okolo 7.
I přestože se mi stýskalo, domů do zimy se mi nechtělo. Zdejší počasí v listopadovém týdnu bylo totiž kupodivu teplejší než v tom říjnovém, kdy foukal chladný vítr. Navíc jsem si zvykla, že k životu není důležité vědět kolikátého je a kolik je právě hodin…to mi teď, po týdnu stráveném doma ve Lhotě, opravdu schází. Kolik, že je hodin, propána…půlnoc, musím mazat vyvenčit a nakrmit smečku!
Tak pokud nemáte rádi sychravý podzim, prodlužte si teplé dny pobytem v Africe..doporučuji to všem, co mají rádi teplo a těm, kteří se snaží shodit pár kil…v Africe na to totiž nejste sami, když budete jen trochu chtít, Faraon vám dozajista pomůže.



>



Dany mezi zvířátky



Harlekýni z CHS ROBITO

V pátek po své poslední předprázdinové noční,jsem vyjela do Prahy za Evičkou a s ní potom k paní Kavánkové se podívat na štěňátka. Když jsme dojely na místo, začalo pršet, ale počasí se, snad i kvůli nám, umoudřilo a my se mohly obě kochat. Jako první nám byli představeny kobylky se hříbátky, pak se přihnaly z pastvy kozy a kůzlátka a nakonec přivedla Moly ukázat svoje štěňátka. Tatínkem je harlekýn Mates Robito a tak většina štěňat je krásně strakatá! Stojí to za to, koukněte se!!!

Fotky naleznete zde.


Oslava narozenin


Další fotky naleznete zde.


1.6.2008    Dětský den


Další fotky naleznete zde.


30.12.2007 - 5.1.2008    Zimní dovolená se psy v Oldřichově


Vánoční svátky skončily a náš čekal odjezd na hory. Celou sobotu jsme balili, abychom náhodou na něco nezapomněli a v neděli poobědě jsme vyrazili směr Liberec. Oldřichov v Hájích byl cíl, kde Radek Šlemar zajistil příjemné ubytování ve dvou sousedících chatách. Na naší chatě byla ubytovaná Marcelka s rodinou, my a také Šárka, Andrea a Monika, samozřejmě spolu se psy. Radek bydlel se svou rodinou a dalšími záchranáři na chatě vedlejší, avšak každý večer přicházeli k nám, abychom spolu strávili příjemné večery, jejichž náplní bylo především povídání o životě a o výcviku. Nechyběly společenské hry, kytara a dobré papů. Užívali jsme si.
Každý den jsme vyráželi spolu dětičkama na sáňky a lyže, protože hned první noc nám zde napadlo víc jak 15cm sněhu a druhý den ještě trochu dopadl. Bylo to tak akorát na zimní radovánky a těch jsme si tu opravdu užili dostatečně. Během týdne jsme podnikly dva společné výlety, jedním byl výšlap na horu Špičák a druhým návštěva ZOO Liberec, kde jsme se stali svědky krmení šelem, což bylo opravdu velmi impozantní. Naše děti však však největší zájem jevily o místní houpačky.
No a co my dospělí? My si po celou dobu užívali zimních radovánek spolu s našimi chlupáči, kdy nás nejen doprovázeli na našich výšlapech. Při tom úvodním, původně krátkém, jsme se spolu se Šárkou a Monikou doslova ztratily v oblasti nazvané Geisslerova smrt a naše procházka se prodloužila téměř na 15km. Také jsme často využívali beauceronní energie a naučili jsme naše miláčky tahat nás na čemkoliv, na saních, na lyžích, ale i třebas jen na igelitovém pytli, což však sklidilo největší obdiv. Samozřejmě jsme nezapomněli ani na výcvik, nám a našim psům se věnoval každodenně Radek, kromě poslušnosti učil naše psy vyhledávat schované osoby.
Týden jsme ukončili společným posezením v místní pizzerii, kde jsme před zpáteční cestou poobědvali. Zimní dovolená se psy pod vedením Radka neměla chybu, snad jen, že bohužel nebyla plně využita kapacita ubytování.



Další fotky od Karla Součka , Jany a Pavla naleznete zde.


9.11-11.11.2007 Víkend v Kadově


Už podruhé jsem spolu s rodinou vyrazila do Kadova, tentokráte jsme byli úplně kompletní. Na místo jsme dorazili sice až večer, díky uzavírce na silnici před Mirovicema, ale čekal nás stůl plný jídla a tak jsem na strasti naší cesty okamžitě zapomněli. Popřáli jsme oslavenkyním Marcelce a Markétě, a samozřejmě i Kajovi, který se sice nenarodil, ale měl před týdnem svátek…
Ráno, hned po snídani jsme vyrazili všichni na nedalekou louku pouštět draka. Byl to úžasný pohled na smečku dětí, dospělců a černých pobíhajících psů, kdy se všem nad hlavami divoce zmítal drak. Celou scenérii fotila Šárka a Hanka tak se i fotek dočkáte!
Oběd a odpolední siesta byla opět velmi příjemná, ale abychom jen nezaháleli, věnovali jsme se i svým psům a těch tu bylo požehnaně! Přes den jsme se unavili tak, že tentokráte večerní posezení bylo ukončeno s odbitím půlnoci.
Ráno nás překvapil svatý Martin, který skutečně přijel na bílém koni. Všude bylo bílo a malebno. Tatínkové vyběhli s děckama ven a postavili medvědo-sněhuláka. Pak nás domů zahnal déšť a my se tudíž opět věnovali papací siestě. Nebudu ani popisovat jak výborné to všechno bylo…na to slova nestačí…
Domů jsme se tedy dostali všichni bez problému, jen Honza z lesa se nám někam ztratil…snad ho do příští akce najdem…





22.10.2007


Věc: Zařazení pí. Šimákové do seznamu kontrolorů vrhů.
Zasláním písemné žádosti a absolvováním dvou proškolení při kontrole vrhu (A z Lipenského lesa, A l´Ami Noir)
pí. Jana Šimáková splnila podmínky a od 10.10.2007 je zařazena na seznam kontrolorů vrhů.

V Kladně dne 10.10.2007
ing. Marcela Součková




24.8-2.9. Dovolená u moře


Jako vloni, tak i letos, jsem s Danýskem vyrazila na dovolenou k moři. Tentokrát to bylo do Chorvatské Poreče, kde jsme bydleli v bungalovech Astra, s kterými jsme byli nadmíru spokojeni. Byla tu velká a vybavená kuchyň, kde se dalo vařit, péct i smažit…ale kdo by to dělal, když jsme měli polopenzi formou Švédských stolů a tak jsme hlad vůbec nepociťovali, naopak! Kuchyň nám tedy sloužila pouze pro přípravu čaje a polévek. Dvě oddělené ložnice, koupelna a prostorná terasa, co víc si přát! Kousek od nás hotel Delfín, kam jsme docházeli na jídlo. Moře bylo taky kousíček a krásné, čisté bez příšerek. Všichni jsme si ho pořádně užili. Ve čtvrtek byl naplánovaný výlet lodí přímo do Poreče, kam jsme si den předtím při večerní procházce dojeli místním vláčkem, cesta trvala tam i zpět hodinu a nejen Danýskovi se tato atrakce velmi líbila a kupodivu nebyla drahá, stejnou částku Danýsek proskákal na trampolíně během 15minut. Zpáteční cestu po pobřeží jsme si doslova užili, i přestože nás pronásledovala bouřka.Ani se nám nechtělo zpět, tedy mě ano, od čtvrtka mě trápily puchýře na nohou, které nakonec nebyly z bot, ale reakcí na změnu životního stylu. Cesta tam a zpět s cestovní kanceláří Vítkovice byla pohodová, i přestože jsme v Praze u hotelu Panorama museli přestupovat. Bylo to fajn, příští rok doufám, nepojedeme pouze s babičkou a dědou, ale už i s Pájou!




17-20.8.2007 - Výlet na Slovensko


V pátek po obědě jsme naplánovala odjezd směr Slovensko, ovšem jak je to už u nás tradicí vše se schrulo tak, že jsme vyrazili až o pár hodin déle a aby to bylo ještě zajímavější, tak jsme se z Kolína vraceli pro cestovní pas.
U Jihlavy v hotelu Tři věžičky na nás čekala Arie se svou novou rodinou a dokázala nám, že se jí vede skutečně skvěle a že její kondice a výdrž jsou nepopsatelné! Braya se samozřejmě přidala a rychlost Arie vyrovnala intenzívním vyhrabáváním hrabošů. Byla ještě hnědší než obvykle a tak si šla nakonec zaplavat do místního rybníka. Zatímco Braya schnula my si popovídali u večeře. Díky pozdnímu odjezdu jsme se vyhnuli dopravní zácpě před Brnem.
Do Bratislavy jsme dojeli už za tmy, ale přesto nás Dipsy poznal a radostně přivítal. Nocleh jsme měli totiž domluvený s Jarem Čermákem, který Dipsyho cvičí. Byla jsem moc ráda, že je Dipsy šikovný a slepecký výcvik zvládá na 1*! Prožili jsme příjemný večer povídáním o pejscích.
Ráno v sobotu jsme to na výstaviště měli jen kousek a tak jsme si mohli přispat, ovšem Danýsek byl jiného názoru. Na výstavu jsme dojeli bez problémů díky přehlednému plánku a Pak nás čekala výstavní rutina…vystát frontu na zaplacení, vystát druhou frontu na dotisk vstupního listu, který nám nakonec vytištěn nebyl, z důvodu vyřízení náležitostí přímo v kruhu. Kelpie se tu sešly tři - naše Braya, Jumper a jejich dcera Ag - slovenská kelpie s registračním číslem 1!
Ag byla VN1 a Braya vyhrála - V1, CAC,CACIB,BOB . Za chvíli u kruhu byli fotografky z redakce velškorgi klubu a celou rodinku nafotily.
Ve stejném kruhu č.2, stejně jako kelpie, se vystavovali i beauceroni, tak jsme měli možnost být u posuzování po celou dobu. Dnes u rozhodčího p. Harsányi vyhrála fena ze třídy vítězů Lisica, která byla v závěrečných soutěžích vybrána do první šestky! Závěrečné soutěže jsme zde shlédli opravdu celé i přestože končily v 19h. Nespěchali jsme, protože nás čekal opět příjemný večer s rodinou Čermákových a jejich svěřenci - Dipsym a dvěma labradory, kteří se za námi na výstavu přijeli také podívat.
V neděli jsme si skutečně přispali, to totiž ani Dany neprotestoval, protože jak večer v sedm lehnul, tak ráno v půl osmé vstal. Na výstaviště jsme dojeli na devátou úplně v klidu a žádná fronta nám nezkazila den. U kruhu jsme byli po čtvrt a protože bylo dostatek času, šli jsme se kouknout na agility. Zadívali jsme se a ke kruhu přišli o chvilinku déle, naštěstí pan rozhodčí byl shovívavý a protože se výstavy tentokráte účastnila pouze jedna kelpie, posoudil Jumpera později a udělil mu V1, CAC, CACIB, BOB. Dnes jsem totiž vystavovala Sarah, které se na výstavě tentokráte docela líbilo. Nakonec obdržela od rozhodčího pana Řehánka V2, r.CAC. Před nás postavil harlekýnu Belfánu. Dnešní výstavu vyhrál mladý Ardor. Závěrečné soutěže jsme absolvovali především kvůli Jumperovi a díky tomu jsem se ještě naposledy pomazlila s Dipsym. Další cesta směřovala na severní Moravu! Tam jsme sice opět přijeli za tmy, ale byli přivítáni stejně vřele jako by bylo ráno! A pak už jsme se jen odpočívali a užívali místního klidu a pohody.
Čekala nás večer cesta domů, ale přišla velmi silná bouřka a proto jsme raději zvolili brzké vstávání před jízdou v dešti. Pesani si zde, pokud neběhali s námi, lebedili v místních prostorných kotcích, tak jim naše rozhodnutí vůbec nevadilo.
Vše co jsme viděli a potkali je samozřejmě fotograficky zdokumentováno!




Další fotky naleznete zde.


12.8.2007 - ZOO Dvůr Králové


V neděli ráno jsme si přivstali, abychom si tento výletní den užili co nejdéle. Ráno po vyvenčení smečky, jsme vyrazili jako rodina směrem ke Dvoru Králové.
První zastávka byla ve Dvoře K. na místím cvičišti, kde se nám tedy opravdu líbilo a nejen nám, Kelpínka si zařádila poprvé na agiliťáckém parkuru a nedělala jí žádná překážka problém, tedy kromě skoček, které nerespektovala jako překážku a vesele je probíhala. Sergeji zajímal mísní potůček, který zprvu bral jako nepřekonatelnou bariéru, ale stačila chvíle, aby zjistil, že to dokáže být i prima zábava zráchat se ve vodě. Sašku zaujal místní figurant a pak už se s námi jen kochala. Mají tu totiž opravdu krásné prostory, klid, řeku, potok, klubovnu s TV, ale i koně a krávy aj. prostě vše co by si člověk mohl přát, když jede na dovolenou. Do budoucna plánují i chatičky, takže prima místo pro nějakou klubovou akci! Více o ZKO je na www.novysvet.wz.cz.
Pak už naše autíčko směřovalo k ZOO. (Foto zde ...) Zastavili jsme hned na prvním parkovišti a dali si dobrý obídek, kluci svíčkovou a já kuřecí steak. A vyrazili jsme…já, Pája, Dany, Saša, Kelpí a Serge do ZOO. U vchodu jsme nafasovali za mírný poplatek pytlíky a pak už se jen kochali. Opravdu nás místní ZOO nadchla, není tak rozsáhlá jako ta v Praze ale je úžasně udržovaná, všude bylo čisto a samé kytičky. Dany se vyřádil v dětských koutcích, které jsme potkali hned 3! Viděli jsme spoustu zvířátek, ale snad nejvíc nás kromě vláčku : zaujal mamut v oddělení savany. Sloni, kteří též do Afriky patří zase z našeho nadšení takovou radost neměli což nám slonice dokázala pískovou sprškou, kterou na nás vrhla právě při focení. Další zastávka byla u žiraf a poslední větší u tygrů. Posledním nádherným zážitkem bylo přepouštění lemurů, kteří proskákali výběhem s kačenkami do tunýlku nad námi a hurá do pavilonu na večeři. Zpáteční cesta vedla přes Hradec, kde jsme zakoupili folii na naší zrenovovanou zahrádku a pak taky nějaký papů pro hladovou rodinu!
Další zastávka a opět velmi milá zastávka byla v Chlumci u manželů Veselých, majitelů Ines, která má nádherná 3týdenní štěňátka, volní už jsou jen kluci a jací krásní : Poslední zastávka byla u Vernerů majitelů Serge, kam jsme toto neustále řádící a neunavitelné stvoření přivezli ukázat. Když ale začal řádit kromě Serge i Danýsek, Honza nás velmi pěkně vyprovodil :


DANIKOVO PRVNÍ VYSTOUPENÍ PŘED DIVÁKY
(23.6.2007-foto p.Vydrna)







27.-29.4. JIHOČESKÁ SVATBA A NÁVŠTĚVA PŘÁTEL


   Na pravou jihočeskou svatbu do Borovan jsme vyrazila s rodiči a s Danym v pátek večer, abychom nám neunikl ani kousek z ranního rituálu chystání nevěsty a přijíždění hostů. Přijeli jame na místo ve 22h a už byla postavená brána pro svatebčany. Sobotní svatba se vydařila, novomanželé si řekli ANO! Však jsme to také hned vyřídili babičce i dědovi, kteří se svatby bohužel nemohli zúčastnit.
   Doma smečku opatroval Pája a tak jsem využila příležitost a navštívila rodinu Evanse, dopoledne jsme strávili posezením na zahradě jejich prima chalupy. Kousek opodál má venkovské stavení Jirka Tancer - tatínek naší kelpínky Brayi, Daníkovi se moc líbily ovečky a já skoukla smečku kelpín. Moc se mi líbil bráška Brayi a taky do krásy dorostl i importovaný Kaktus. Do třetice všeho dobrého platí a tak jsme se občerstvili a pokochali v novém domečku Jardy Šustka - výcvikáře BC, který se sem po několika měsíční rekonstrukci dnes natrvalo přestěhoval i se zvířectvem, Fanče i A…. se zde neuvěřitelně líbilo a za celou dobu nevylezli ze svých nových bud. Koníkové si užívali v hromadě čerstvých pilin a to netušili, jaká je čeká přenádherná nová stáj!
   Po tomto víkendu jsem docela litovala, že jsem se nenarodila v tomto kraji, je to tu nádherné!


8.4.2007 - Velikonoční výlet do Podkosti

Tak se nás v Podkosti sešlo 6, což je zdokumentováno na první fotce, kde je Delisa z Lhotecké linie ss Lídou, Celine a já, Cora a Hanča, Aveline a Andrejka a Ares a Birgit s majitelkou Evičkou.

MY

Vlohy beauceronů pro pasení jsou vrozené, Celine se zprvu snažila k ovečkám dostat, pak dokonce protestovala štěkotem,ale když zjistila, že jí do ohrady k ovečkám stejně nepustím, tak nakonec rezignovala a zvolila relaxační polohu. Ares se do své role vžil natolik, že by malé stádečko - pěti oveček, úplně upásl.

CELINE PASE CELINE A OVCE METODY PASENÍ
EVA A ARES EVA A ARES

Kelpie, které jsem zde dnes nafotila - Amei Xapatán, Andy z Karlštějnských pastvin

AMEI AMEI ANDY ANDY

Pohodova byla na pastvině i na parkovišti u hotelu Helikar...

 

Hanča s Corou a taky s Celine. Michal s Cirou

HANČA A CORAL HANČA A CELINE MICHAL A CIRA. MICHAL-OBRANA

10.2.2007- Psí škola Artemis

Ráno v Ovčárech nikdo neměl ani potuchy, že sem dorazí hned 13 bosíků. Počasí bylo jak na objednávku. Pesani i páníčkové byli v pohodě a dobré náladě. Byla jsem ráda, že se tu sešlo mnoho příjemných lidiček a taky několik našich štěňat, byla tu Beata, Delisa, Evans a Elita.
DELISA POZOROVATEL A co bylo na programu? Ruda mi hned na začátku řekl, že se mám postarat o ty naše černopálený pesany. Ti ale byli v naprosté pohodě, a tak proběhla seznamka spojená s fotodokumentací. První odvážná zapózovala Markéta se svým Edíkem a pak se přidali i ostatní, Eva s Bertou a Fífou, Monika s Eli, Šárka se Síriusem, Evička s Áresem a Birďou, Martina a Maxem, Věra s Aki, Maruška s Ronem, no a nakonec jsem byla vyfocena i já se svými pesany, měla jsem tu s sebou Mayu, Celinu, Beu a Sašu. Dalším bodem programu bylo povídání o pejscích, takže jsme se družili a hovořili... Velmi zajímavé bylo sledovat hru vlka s černým NO, nejvíce to zajímalo Delisu, která stála hned u mříže. Krátce po poledni jsme se přesunuli ke společnému posezení nad šálkem kávy. I tentokrát se pesani volně pohybovali kolem nás. Okolo čtvrté už v Ovčárech zůstalo jen nás pár opozdilců, kteří se dnešního pohodového dne nemohli nabažit!
Nejvíce sympatií získala svou přítulností naše Saša. Pesani vyhledávali nejvíc Moniku, protože měla kapsy stále plné dobrůtek.

SPOLEČNÁ
A takhle to vypadalo hned od rána, společná foto... a následně proběhla fotodokumentace jednotlivců

MONIKA S PAMLSKY MONIKA A ELITA
MARUŠKA A RON MARTINA A MAX
JÁ A SMEČKA ŠÁRKA A SIRIUS
MAFIÁNKA EVA S BEATOU A FÍFOU LÍDA A DELISA
MARKÉTA A EDIE A ZASE MONIKA S PAMLSKY
VĚRUŠKA A AKI ŠÁRKA A SMĚSICE PSŮ
EVIČKA A RUDA S PSÍKY RUDA A EVIČKA S ARESEM A BIRĎOU
Evička se nechala vyfotit s Rudou.... a pak už jen záběry spokojených psů....

SAŠA A CELINE S MARTINOU SAŠA MAZEL
FÍFA V POHYBU MAYA UPROSTŘED SMEČKY
BEA POD DOHLEDEM AKI PŘI HŘE
SMEČKA U MONIKY SMEČKA
CELINE V BĚHU DELISA A PUDLÍK
OBČERSTVENÍ
...a spokojených, občerstvených majitelů!

3.2.2007 Setkání s kamarády v psí škole Artemis

Dnes jsme s Hankou a našimi bosíky vyrazily na výlet. Čekalo nás příjemné setkání s Rudou a jeho smečkou. Přijeli sem za námi i Martina s Petr a Maxem. Zatímco my jsme si povídali, pesani se tu dostatečně vyřádili. Bylo nám prima i přestože bylo zima, vítr, sníh a bahno! Doufám, že setkání zopakujeme a doporučuji ho i ostatním majitelům nevyřáděných bosíků a nejen těch. Ruda zde pořádá dny pro veřejnost, informace, které dny to jsou má uvedené na svých stránkách pod názvem Free soboty. Naviděnou!


 
 
 


10.1.2007- Psí škola Artemis

se nachází nedaleko Jesenice, což je od Prahy směrem na Benešov. Samota Ovčáry je úplně dokonalé místo pro soužití člověka se psy a přírodou, nedosahuje sem stereotyp městského života a přitom jste nadohled civilizaci. Moje fotografie zachycují jeden zcela obyčejný den zde na farmě, kdy na výrazech psů je viditelná pohoda a láska k jejich ochránci Rudovi Desenskému, který jim věnoval celý svůj život. A věnoval ho nejen svým psům …věnuje se všem, kteří to potřebovali a našli k němu cestu!

www.psycholog-psu.com

 
 
 
 
 
 
 
 




Sraz vrhu "D" 2.12.2006